23 Dec 2010 | Neros | Sta jen pochopit pro II - Pomsta
Omlouvám se všem, kteří k tomuto chtěli něco napsat a které jsem tímto tudíž předběhl.
Doufám, že tato část vám dá naději... naději v nějaký děj, bez podivných zákrut, bez těžko pochopitelných postupů postav, apod....
Prostě doufám, že se tato část bude líbit nejen těm, kteří si pamatují první část, ale i těm, kteří byli zklamáni z druhé řady, nebo ji nechápali.
Takže vám všem přeji, ať ten další rok není o moc kratší než tento, ať je mnohem zábavnější a hlavně vám všem přeji, abyste se(x) měli...
A nezapomínejte na orgasmy...
Bez orgasmů to prostě nejde.
*Blanch, je to zveřejnitelné???*
Doufám, že tato část vám dá naději... naději v nějaký děj, bez podivných zákrut, bez těžko pochopitelných postupů postav, apod....
Prostě doufám, že se tato část bude líbit nejen těm, kteří si pamatují první část, ale i těm, kteří byli zklamáni z druhé řady, nebo ji nechápali.
Takže vám všem přeji, ať ten další rok není o moc kratší než tento, ať je mnohem zábavnější a hlavně vám všem přeji, abyste se(x) měli...
A nezapomínejte na orgasmy...
Bez orgasmů to prostě nejde.
*Blanch, je to zveřejnitelné???*
Na hranice Bradavických pozemků se kdosi přemístil.
Nepodíval se na jasnou noční oblohu, nenechal stříbřité měsíční světlo odhalit jeho totožnost. Je to pragmatik. Patosu netřeba.
Rychlým krokem se vydal k hradu. Šel hrdě a vzpřímeně tak, jak mu to nakazuje rodová příslušnost. Šel, jako by mu to tu celé patřilo...
Bez povšimnutí minul několik krtinců, ale na zbytečné odstavce teď není čas.
Prošel kolem jezera, Hagridovy hájenky a nakonec došel k bráně hradu.
Ladným pohybem hůlky odemčel a otevřel hlavní bránu. Nebylo to úplně neslyšné, ale co byste chtěli po dveřích, které tu stojí dobrých třistalet a jejichž jedno křídlo váží půl tuny?
Zastavil se a chvíli čekal.
Nikdo nepřicházel.
Ani ta stará, vypelichaná, plesnivá kočka (neměl na mysli McGonagallovou) tu nebyla. To bylo trochu podezdřelé.
Hůlku měl trapně zastrčenou za opasek- dnes se nehodilo producírovat se po Bradavických chodbách s vycházkovou holí. Navíc s tak profláklou vycházkovou holí, jako je ta jeho.
Ušel jen pár metrů, než uslyšel cizí kroky a hlas, neustále opakující citoslovce „Čičí!“
Pak do chodby vstoupil ten starý moták Filch s pochodní. Jeho noční čepice vypadala opravdu... motácky. Dement kouzelnického světa, jehož smysl existence spočíval pravděpodobně v tom, aby sloužil. Což bylo pro Luciuse dobře. Alespoň mu zodpoví pár nepříliš důležitých otázek.
„Pane Malfoyi...?“
„Dobrý večer, Filchi. Vidím, že své povinosti plníte svědomitě. Tak, jak to má být.“
„Snažím se, pane. Ale ti smradi mi to dost ztěžují. Nejraději bych je všechny pověsil na řeznické háky do průvanu, pane, aby věděli, co je správné.“
„Jste muž na svém místě.“
„Neviděl jste tu někde paní Norrisovou, pane?“
Lucius chvíli přemýšlel, koho má na mysli.
„Vaši kočku? Bohužel ne. Ale věřím, že se brzy vrátí za svým páníčkem.“
„Snad ano, pane... kdyby se jí něco stalo, já bych to... víte, ona je pro mne hrozně...“
„Jistě, Filchi. Chápu. Také tu někoho hledám. Kdo má dnes dozor?“
„Kratiknot na horních patrech, Binns první a druhé nadpodlaží...“
„Snape má sklepení?“
„Jistě, pane. On má takřka vždy na starosti sklepení.“
„Výborně Filchi. Dobrou noc.“
„Dobrou noc, pane.“
„A ještě něco, Filchi... jsem tu inkognito, takže pokud možno... pomlčte o mé dnešní návštěvě. A zařiďte, aby se naši dozorci pokud možno co nejdříve vrátili do svých postelí.“
„Jistě, pane. Co bych neudělal pro opravdového kouzelníka.“ Spiklenecky na bývalého smrtijeda mrkl.
Udělal bys všechno, o co bych si řekl právě proto, že jsem pravý, čistokrevný kouzelník a ty jen tupý moták.
„Díky, pane Filchi.“
Když Filch uslyšel, že samotný Lucius Malfoy mu řekl pane Filchi, byl na sebe hrdý. Ano, svou práci dělá dobře.
Koneckonců, Malfoy má vždycky pravdu. Kočka se jistě brzy vrátí.
„Pan Filch... bezva.“ Zamumlal si školník pro sebe a odešel směrem ke své ložnici.
Lucius se ušklíbl. Použil zastírací kouzlo... i Filch může představovat ohrožení pro jeho plány. Vzbuzovat více pozornosti opravdu netřeba.
Tiché kroky se nerozléhaly ztichlým hradem.
Právě proto, že byly tiché.
Snape se odtrhl od očí té dívky, kterou zajal, jak Lucius požadoval.
„Pottere, mohl byste mi podat...“ Uvědomil si, že krom jeho a právě znovu omdlelé slečny v jeho kabinetu nikdo není. Což nebylo dobré. Ne, pro něj.
„Začínáš být senilní, Severusi...“ Zašeptal.
Oblékl se a začal hledat hřeben a hůlku. Když našel alespoň hůlku, pomocí jednoduchého zaklínadla si upravil účes.
Teď by nikoho nenapadlo myslet si, že Severus Snape má za sebou náročnou noc. Natožpak, že má ještě náročnější noc před sebou.
Usmál se na slečnu Abottovou, obnovil některá zaklínadla, která ji držela při životě a v bezvědomí a se samolibým úsměvem se vydal do nezvykle ztichlých chodeb Bradavického hradu.
Dnešní večer vycházel z větší části podle plánu.
Akorát Potter dělá problémy.
Jako vždy.
Neville Longbottom byl naprosto nemagicky přizabit. Umyvadlem.
Z rozbité hlavy se řinula krev, ze zničeného potrubí se řinula voda, z hrdla Ufňukané Uršuly se řinul beznadějný křik.
„VY JSTE HO ZABILI...!!! PROČ?! CHUDÁK CHLAPEC!! VY NEVÍTE, JAKÉ TO JE, UMŘÍT!!! VÁM JE TO JEDNO, VY JSTE TOTIŽ ŽIVÍ!!!“
„Uršulo, zmiz!“
„O TOBĚ BYCH SI TAKOVOU VĚC ROZHODNĚ NIKDY NEPOMYSLELA, HARRY POTTERE, O TOBĚ NE!!!“
„Uršulo... prosím...“ Zašeptal Draco.
Ten ležel v prachu z kachliček, které rozmetaly nepříliš dobře mířené kletby Longbottoma a Pottera. Obličej měl rozdrásaný třískami z dveří kabinek.
„Harry... děkuju.“
Duch Voldemortem zabité studentky se kamsi vytratil.
„Hlavně lež v klidu, zavolám někoho, ať zavolá madam Pomfreyovou.“
„Nezlobíš se na mě, že ne?“
„Zlobil bych se, kdybys teď řešil svůj obličej... ne! Nesahej si na to.“ Jemně odsunul bledou ruku, která se snažila zkontrolovat kdysi hladkou pleť krásné tváře.
„Neodcházej... bolí to...“
„Protože moc mluvíš. Šššt... Hned jsem zpátky.“
Harry se ještě jednou pokusil usmát na svého přítele. Na osobu, která byla jeho srdci nejdražší. Pak na rozbitých kachličkách zaskřípaly čísi kroky.
„Opět se shledáváme, pane Pottere...“
„A opět v nepříliš vhodné chvíli, Luciusi.“ Chlapec s jizvou si všiml, že Malfoy není sám.
„Copak se vám nezdá vhodného na nastálé situaci, Pottere?“ Procedil Severus Snape, mezi zuby.
„Ach, Severusi... copak, vám to dnes nestačilo??“
„Tati... prosím... jdi pryč...“
„Neodejdu... Expeliarmus! Ztrácíte postřeh, pane Pottere. Jak jste se Vy mohl postavit Pánovi zla?? To je jedna z věcí, které nikdy nepochopím. Stejně jako to, kde bere pan Láskorád peníze na vydávání těch svých bludů...“
„Jste nějaký roztržitý, pane Malfoyi... Můžu vám říkat Otče? Chceme se totiž s Dracem po škole vzít...“
„Co se týče svateb homosexuálů... nikdy jsme se neměli vzdát názoru Královské rodiny... Jste špína, Pottere!“
„Ne větší, než vy.“
„Drzý, jako vždy... Velký hrdina, Harry Potter, bez hůlky, bez trenek... Expeliarmus! Draco, ty jsi se chtěl bránit?? Ale prosímtě, jen se na sebe podívej... je z tebe zkrvavená troska. Kus masa pro vlkodlaka... Pouta na vás!“ Severus Snape zakončil svůj monolog zaklínadlem, aby si pojistil případné revolty dvou mladých mágů. A pokračoval:
„A kdo za to může? Kdo jiný, než tvůj milenec... co tě to ksakru popadlo? Zahazovat se s Ním... Nesmíš se svému otci divit.“
„Asi jsme vám dvěma opět vydáni na milost, že?“ Pronesl Harry Potter, spoutaný, bezmocný, nebojácný. Zbytečně troufalý. Ale odhodlaný, vzít oběma bývalým smrtijedům to, co vzali jemu. Naději, že ještě někdy najde rodinu.
„Více, než kdy jindy.“ Usmál se Lucius.
„Na rozdíl tady od přítele Longbottoma, viďte, pane Longbottome?“ S touto otázkou kopl Severus Snape do bezvládného Nevilla.
„Co s ním, Severusi?“
„Čtyřprocentní ztráty jsou povoleny.“ Jakoby zamyšleně pronesl profesor lektvarů.
Nepodíval se na jasnou noční oblohu, nenechal stříbřité měsíční světlo odhalit jeho totožnost. Je to pragmatik. Patosu netřeba.
Rychlým krokem se vydal k hradu. Šel hrdě a vzpřímeně tak, jak mu to nakazuje rodová příslušnost. Šel, jako by mu to tu celé patřilo...
Bez povšimnutí minul několik krtinců, ale na zbytečné odstavce teď není čas.
Prošel kolem jezera, Hagridovy hájenky a nakonec došel k bráně hradu.
Ladným pohybem hůlky odemčel a otevřel hlavní bránu. Nebylo to úplně neslyšné, ale co byste chtěli po dveřích, které tu stojí dobrých třistalet a jejichž jedno křídlo váží půl tuny?
Zastavil se a chvíli čekal.
Nikdo nepřicházel.
Ani ta stará, vypelichaná, plesnivá kočka (neměl na mysli McGonagallovou) tu nebyla. To bylo trochu podezdřelé.
Hůlku měl trapně zastrčenou za opasek- dnes se nehodilo producírovat se po Bradavických chodbách s vycházkovou holí. Navíc s tak profláklou vycházkovou holí, jako je ta jeho.
Ušel jen pár metrů, než uslyšel cizí kroky a hlas, neustále opakující citoslovce „Čičí!“
Pak do chodby vstoupil ten starý moták Filch s pochodní. Jeho noční čepice vypadala opravdu... motácky. Dement kouzelnického světa, jehož smysl existence spočíval pravděpodobně v tom, aby sloužil. Což bylo pro Luciuse dobře. Alespoň mu zodpoví pár nepříliš důležitých otázek.
„Pane Malfoyi...?“
„Dobrý večer, Filchi. Vidím, že své povinosti plníte svědomitě. Tak, jak to má být.“
„Snažím se, pane. Ale ti smradi mi to dost ztěžují. Nejraději bych je všechny pověsil na řeznické háky do průvanu, pane, aby věděli, co je správné.“
„Jste muž na svém místě.“
„Neviděl jste tu někde paní Norrisovou, pane?“
Lucius chvíli přemýšlel, koho má na mysli.
„Vaši kočku? Bohužel ne. Ale věřím, že se brzy vrátí za svým páníčkem.“
„Snad ano, pane... kdyby se jí něco stalo, já bych to... víte, ona je pro mne hrozně...“
„Jistě, Filchi. Chápu. Také tu někoho hledám. Kdo má dnes dozor?“
„Kratiknot na horních patrech, Binns první a druhé nadpodlaží...“
„Snape má sklepení?“
„Jistě, pane. On má takřka vždy na starosti sklepení.“
„Výborně Filchi. Dobrou noc.“
„Dobrou noc, pane.“
„A ještě něco, Filchi... jsem tu inkognito, takže pokud možno... pomlčte o mé dnešní návštěvě. A zařiďte, aby se naši dozorci pokud možno co nejdříve vrátili do svých postelí.“
„Jistě, pane. Co bych neudělal pro opravdového kouzelníka.“ Spiklenecky na bývalého smrtijeda mrkl.
Udělal bys všechno, o co bych si řekl právě proto, že jsem pravý, čistokrevný kouzelník a ty jen tupý moták.
„Díky, pane Filchi.“
Když Filch uslyšel, že samotný Lucius Malfoy mu řekl pane Filchi, byl na sebe hrdý. Ano, svou práci dělá dobře.
Koneckonců, Malfoy má vždycky pravdu. Kočka se jistě brzy vrátí.
„Pan Filch... bezva.“ Zamumlal si školník pro sebe a odešel směrem ke své ložnici.
Lucius se ušklíbl. Použil zastírací kouzlo... i Filch může představovat ohrožení pro jeho plány. Vzbuzovat více pozornosti opravdu netřeba.
Tiché kroky se nerozléhaly ztichlým hradem.
Právě proto, že byly tiché.
Snape se odtrhl od očí té dívky, kterou zajal, jak Lucius požadoval.
„Pottere, mohl byste mi podat...“ Uvědomil si, že krom jeho a právě znovu omdlelé slečny v jeho kabinetu nikdo není. Což nebylo dobré. Ne, pro něj.
„Začínáš být senilní, Severusi...“ Zašeptal.
Oblékl se a začal hledat hřeben a hůlku. Když našel alespoň hůlku, pomocí jednoduchého zaklínadla si upravil účes.
Teď by nikoho nenapadlo myslet si, že Severus Snape má za sebou náročnou noc. Natožpak, že má ještě náročnější noc před sebou.
Usmál se na slečnu Abottovou, obnovil některá zaklínadla, která ji držela při životě a v bezvědomí a se samolibým úsměvem se vydal do nezvykle ztichlých chodeb Bradavického hradu.
Dnešní večer vycházel z větší části podle plánu.
Akorát Potter dělá problémy.
Jako vždy.
Neville Longbottom byl naprosto nemagicky přizabit. Umyvadlem.
Z rozbité hlavy se řinula krev, ze zničeného potrubí se řinula voda, z hrdla Ufňukané Uršuly se řinul beznadějný křik.
„VY JSTE HO ZABILI...!!! PROČ?! CHUDÁK CHLAPEC!! VY NEVÍTE, JAKÉ TO JE, UMŘÍT!!! VÁM JE TO JEDNO, VY JSTE TOTIŽ ŽIVÍ!!!“
„Uršulo, zmiz!“
„O TOBĚ BYCH SI TAKOVOU VĚC ROZHODNĚ NIKDY NEPOMYSLELA, HARRY POTTERE, O TOBĚ NE!!!“
„Uršulo... prosím...“ Zašeptal Draco.
Ten ležel v prachu z kachliček, které rozmetaly nepříliš dobře mířené kletby Longbottoma a Pottera. Obličej měl rozdrásaný třískami z dveří kabinek.
„Harry... děkuju.“
Duch Voldemortem zabité studentky se kamsi vytratil.
„Hlavně lež v klidu, zavolám někoho, ať zavolá madam Pomfreyovou.“
„Nezlobíš se na mě, že ne?“
„Zlobil bych se, kdybys teď řešil svůj obličej... ne! Nesahej si na to.“ Jemně odsunul bledou ruku, která se snažila zkontrolovat kdysi hladkou pleť krásné tváře.
„Neodcházej... bolí to...“
„Protože moc mluvíš. Šššt... Hned jsem zpátky.“
Harry se ještě jednou pokusil usmát na svého přítele. Na osobu, která byla jeho srdci nejdražší. Pak na rozbitých kachličkách zaskřípaly čísi kroky.
„Opět se shledáváme, pane Pottere...“
„A opět v nepříliš vhodné chvíli, Luciusi.“ Chlapec s jizvou si všiml, že Malfoy není sám.
„Copak se vám nezdá vhodného na nastálé situaci, Pottere?“ Procedil Severus Snape, mezi zuby.
„Ach, Severusi... copak, vám to dnes nestačilo??“
„Tati... prosím... jdi pryč...“
„Neodejdu... Expeliarmus! Ztrácíte postřeh, pane Pottere. Jak jste se Vy mohl postavit Pánovi zla?? To je jedna z věcí, které nikdy nepochopím. Stejně jako to, kde bere pan Láskorád peníze na vydávání těch svých bludů...“
„Jste nějaký roztržitý, pane Malfoyi... Můžu vám říkat Otče? Chceme se totiž s Dracem po škole vzít...“
„Co se týče svateb homosexuálů... nikdy jsme se neměli vzdát názoru Královské rodiny... Jste špína, Pottere!“
„Ne větší, než vy.“
„Drzý, jako vždy... Velký hrdina, Harry Potter, bez hůlky, bez trenek... Expeliarmus! Draco, ty jsi se chtěl bránit?? Ale prosímtě, jen se na sebe podívej... je z tebe zkrvavená troska. Kus masa pro vlkodlaka... Pouta na vás!“ Severus Snape zakončil svůj monolog zaklínadlem, aby si pojistil případné revolty dvou mladých mágů. A pokračoval:
„A kdo za to může? Kdo jiný, než tvůj milenec... co tě to ksakru popadlo? Zahazovat se s Ním... Nesmíš se svému otci divit.“
„Asi jsme vám dvěma opět vydáni na milost, že?“ Pronesl Harry Potter, spoutaný, bezmocný, nebojácný. Zbytečně troufalý. Ale odhodlaný, vzít oběma bývalým smrtijedům to, co vzali jemu. Naději, že ještě někdy najde rodinu.
„Více, než kdy jindy.“ Usmál se Lucius.
„Na rozdíl tady od přítele Longbottoma, viďte, pane Longbottome?“ S touto otázkou kopl Severus Snape do bezvládného Nevilla.
„Co s ním, Severusi?“
„Čtyřprocentní ztráty jsou povoleny.“ Jakoby zamyšleně pronesl profesor lektvarů.
Poet Koment: 0
Komentujc
Prozatm dn koment!
Peteno: 759x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.