11 Dec 2010 | Blanch | Hdej, jsem?
Vzpomínáte si ještě na hru zvanou Hádej, čí jsem? :) Bližští info naleznete: ZDE.
V předešlém případě(huh skoro před rokem) jste mnozí správně hádali autorku Martan a její skvělé dílo Romeo a Julie po Potterovsku. Všem gratuluji ke správnému odhadu. Povídku celou naleznete: ZDE.
Dnes k vám přináším s další hádankou.
Věřím, že dílo je natolik známé, že vám nebude dělat problém ho během chvilky poznat.
Ok, neodolala jsem a vložila téměř celou kapitolu ze série… Tím spíš by vám to mělo připomenout povídku, ale myslím, že to nebude problém - vzhledem k jedné scéně tolik známé a vtipné, že na člověku zanechá stopy až do konce života :D
Tak jdeme na to… O co se jedná?
Za formu se omlouvám, ale autor(ka) tak kapitolu vložila, pouze kopíruji…
Malfoy na ně vrhl dlouhý zamyšlený pohled. V životě jsem sebou neseknul tolikrát jako za posledních čtyřiadvacet hodin a navíc pokaždý, když se z toho proberu, následuje pohroma, nejdřív mrtvola…a teď tohle….co to vlastně je? Vzápětí svou otázku vyslovil nahlas a s badatelským zaujetím prohrábl hromadu sypké hmoty v první misce. ,,Přece ovesné vločky,“ odvětila madam Pomfreyová, ale znělo to spíš jako: Máš nějakej problém?
,,Aha,“ vzal to na vědomí s nadšením člověka, který dostal pod stromeček místo horského kola dvanáctidílnou učebnici mongolštiny. Jo, tak o tom už jsem někde četl…nekrmili tím náhodou prasata? Nebo odsouzence na smrt? Teď si nevzpomínám, ale obě možnosti jsou jistě velmi lákavé. Opatrně trochu ochutnal. Ugh, skutečnost předčila očekávání.
,,A to ostatní?“ ,,Mrkvový salát, mrkvová polévka, obalované mrkvičky…všechno čerstvé, zdravé a výživné,“ dodala, když spatřila Malfoyův kyselý obličej. Situace je vážná. Zdá se, že tady vládne kult mrkve. A já se stanu první obětí! Pomoc! ,,Dostala jsem k narozeninám knihu Mrkev tisíckrát jinak, je úúúžasná,“ pochlubila se madam Pomfreyová, která si patrně Dracův konsternovaný výraz vyložila jako zvídavý zájem. T-t-tisíc???!!! Cítil, že se ho začíná zmocňovat hysterie. ,,Jsem si jistá, že se brzy úplně zotavíte,“ poznamenala na odchodu. Ano, brzy, velice brzy, co nejrychleji!!!
Slunce pomalu zapadalo. Draco se právě nacházel někde na hranici mezi spánkem a bděním. Během dneška už absolvoval dušenou mrkev, mrkvový nákyp, dvaapadesátkrát byl poučen o tom, že mrkev je zdravá na oči a pouze sedmadvacetkrát o tom, že obsahuje, hmm…ňáký vitamíny. Navíc k němu nepouštěli návštevy (prý potřebuje naprostý klid), takže, když právě nekonzumoval nějakou zeleninu, příšerně se nudil a jeho otupělá mysl rozvíjela šílené teorie o tom, že ho takto ze záhrobí pronásleduje profesorka McGonagallová, která jej proklela a v rámci posmrtné pomsty usiluje o to, aby se samovolně přeměnil v hlodavce. Náladu mu nezlepšily ani prominentní porce ovesných vloček (které mu jakýmsi zázrakem začaly docela chutnat, ačkoli to bylo hlavně proto, že nebyly oranžové) a skutečnost, že v téhle káznici ztvrdne ještě nejméně tři dny mu nedovolovala alespoň doufat v lepší zítřky.
Najednou už nebyl na ošetřovně, zjistil, že leží připoutaný na svítivě oranžovém oltáři kolem kterého se v divokém tanci svíjel dav obřích mrkví. Nebyly obyčejné, měly totiž ruce, nohy a dokonce i tvář, vypadaly jako dílo bláznivého malíře komiksů. Ta největší z nich k němu přistoupila a hrozivým dutým hlasem začala přednášet: ,,Draco Malfoyi, byl jsi uznán vinným z bezcitného vyvražďování a následného pojídání našich bratří a sester. Tvým motivem se stala touha po nadprůměrně zdravých očích a proto…“ mrkev se ďábelsky zašklebila a tasila dlouhý špičatý nůž, ,,…o ně teď přijdeš!“ ,,Áááááá,“ Dracovi konečně došlo, proč oběti v hororech vždycky tak strašně řvou. Nemohl se ani pohnout, nijak se bránit, jen bezmocně sledoval přibližující se čepel. Pevně semknul víčka a začal ječet jako smyslů zbavený. ,,Já za nic nemůžu! Oni mě donutili! Nechci mrkve! Nechci žádný další mrkve! Přísahám…“
V tu chvíli ucítil objetí dvou silných paží a uslyšel konejšivý hlas. ,,Draco prober se.“ Opatrně otevřel oči, s úlevou zjistil, že se už zase nachází v království madam Pomfreyové. ,,Jsi v pořádku?“ Zvedl zrak a spatřil Harryho, který na něj vyšokovaně zíral. ,,Pottere,“ vydechl Draco, celý se třásl, ale nedokázal to ovládnout. Teď bych se mu měl správně vytrhnout, vynadat mu do otravných úchylů a zachovat si tak svoji cool image, jenže….když ta mrkev byla tak strašně velikáá…
Vyčerpaně si položil hlavu na Harryho hruď, ten ho objal ještě o trochu pevněji a neobratně ho začal hladit po vlasech. ,,No tak, klid, byl to jen sen.“ Jo, jo, já vím…oh, Pottere, ty mě cucháš, budu vypadat jak rorejs…hmm, ale odpouštím ti. ,,Už je to pryč,“ pokračoval šeptem Harry. Jasně, poslyš, ty do utěšování taky moc neděláš, co? Takový omletý fráze. No…ale docela to pomáhá. S požitkem vdechl vůni pečeného kuřete, která při večeři nasákla do Potterova hábitu a neubránil se spokojenému zavrnění. Ani si nepamatoval kdy se naposledy cítil tak bezpečně.
,,Co jsi to říkal o tý mrkvi?“ zeptal se Harry, když zaznamenal, že krize pominula. ,,Ale nic,“ odbyl ho Draco. To by stačilo! I Draco Malfoy může mít občas slabší chvilku, ale v žádném případě se NE-BO-JÍ zeleniny…a i kdyby, zrovna tobě se s tím svěřovat nebudu. Trochu se odtáhl. ,,Co tady vlastně děláš?“ obratně změnil téma. Dosud soucitný a mírně rozpačitý výraz v Potterově tváři v okamžiku vystřídal výraz pořádně nasupený.
,,Přišel jsem tě zabít! Co to sakra mělo znamenat?!“ Draco zmateně zamrkal. ,,Co jako?“ ,,Ten výbuch! Srovnalo to se zemí zmijozelskou umývárnu, knihovnu…ten, ehm, šmajchlkabinet samozřejmě taky…“ No Pottere, kdopak tě učí takové výrazy? Draco si konečně vzpomněl, kam založil svoji arogantní tvář, okamžitě ji nasadil. ,,Dyť jsem ti říkal, že to zařídím. Jsem si jistej, že tam žádný otisky ani jiný stopy nezůstaly,“odvětil nevinně.
,,To mělo být ono?! Mohl jsi někoho zabít!“ vyletěl Harry. ,,Prosim tě, kdo by tam co dělal v době vyučování, na 75 procent bylo jistý, že to nikoho nezasáhne.“ ,,?!?!?! A co těch zbývajících pětadvacet?!“ Ti by prostě měli smůlu, to je snad logický, ne? ,,Nedramatizuj to, Pottere, zdá se, že přežili všichni, nikdo nebyl zraněn, myslím, že můžeme být spokojení, klaplo to perfektně. To se sem vážně plížíš uprostřed noci a vytrhuješ mě ze spaní jen proto, abychom řešili takovou blbost?“ zavrčel otráveně.
,,Já se nehodlám stát masovým vrahem, takže se mi to zdá docela podstatný, jestli tě ale napadá ještě něco důležitějšího, rád si to poslechnu,“ odsekl Harry. Jistěže napadá, ty zabedněnče! Mohl ses třeba zeptat: Jak se máš, Draco? Už je ti líp? Nepotřebuješ něco? Nedal by sis pár čokoládových žabek? rozmrzele se ušklíbl, slušná návštěva chodí aspoň s bonboniérou, Pottere. V mysli mu znovu vytanul neutěšený jídelníček budoucích dní, zamyšleně se zadíval na Harryho. Ty máš přece u sebe vždycky něco dobrýho, vždyť se s tím zrzavým trhanem pořád něčím cpete. Ale…přece se tě nebudu prosit o jídlo, jako žebrák, pch! A ty mi stejně nedáš, zvlášť, když seš takhle naštvanej. Je tu sice ještě jedna možnost…ale ne, ta taky není hodna aristokrata jako jsem já.
Harry si jeho mlčení vyložil po svém. ,,Jak myslíš,“ pravil chladně a vstal. Vidina zítřejších mrkvových závitků se před Dracem rozprostřela v celé své obludnosti. K čertu s důstojností! ,,Harry!“ zavolal tlumeně. Vyznělo to nejspíš hodně zoufale, protože Potter se okamžitě zastavil. Malfoy využil příležitosti, chytil ho za ruku a přitáhl ho k sobě. ,,Nechoď ještě,“ zašeptal a položil mu hlavu na rameno tak, aby si hleděli zpříma do očí. ,,Já vím, že jsem někdy děsně nezodpovědnej,“ ach jo, co člověk neudělá pro kus žvance, ,,ale slibuju ti,“ jednou rukou vjel do záhybů Potterova hábitu. Ježiš, to je děsnej střih, kde to má kapsy? ,,že příště, až budu chtít něco vyhodit do povětří, přijdu to s tebou prodiskutovat, bereš?“
Á, tady je to, tak copak to tu všechno máme? Srdce se mu pod příslibem sladké čokolády nebo třeba jahodového želé rozbušilo vzrušením. Zdálo se mu, že Potter je na tom z nějakého důvodu podobně. ,,Draco,“ vydechl zastřeně, ,,to nemůžeme.“ Jaký nemůžeme?! Ty se můžeš cpát od rána do večera, ale mě ta ježibaba málem nepustí ani na záchod, natož do bufetu.
,,Nezdržím tě dlouho,“ co to…? Bertíkovy fazolky! Juchů! Obratně nechal sáček sklouznout do svého rukávu, ,,určitě by ses už rád šel vyspat,“ Potter momentálně vypadal všechno jen ne ospale, A tři čokoládový žabky!! ,,ale když je tu člověk pořád tak sám, dostane chuť…ehm..chuť si s někým promluvit a…“ najednou mu došla inspirace. A co? A co? Mysli sakra!!
Harry omámeně přikývl. ,,Já ti rozumím.“ Vida, tak nic. Dracovu pozornost opět upoutal obsah kapsy. To je…páááni!!! Lékořicový hůlky, moje milovanýýý a…a…ooooh ano!!! Karamelový řez!!! ze rtů mu unikl slastný vzdech. Smyslně přimhouřil oči při představě lahodného karamelu, který se mu rozplývá na jazyku. Uch, buď sbohem mrkvová tyranido!
Byl tak nadšený, že mu chvíli trvalo než zachytil Harryho upřený pohled a uvědomil si, že se vzdálenost mezi nimi nenápadně zmenšuje. Draco zkameněl. Má nádherný oči, jako pistáciová zmrzlina s kousky čokolády….?!!! Co to kecám?! Pottere, neblázni, já to tak nemyslel! A-ani mě nenapadlo, že budeš myslet, že jsem to tak myslel, jsem prostě blbej, no! Měl to být přítel, respektive nepřítel, v nouzi, žádný…tento. To je situace!
Harryho rty byly stále blíž, Draco už cítil na tváři jeho horký dech, ale pořád se nedokázal vzchopit k jakékoli reakci. Chci to? Ano nebo ne? Jistěže ne!! Nebo jo? Nechci, proč nad tím vůbec přemýšlím?! I když na druhou stranu…Ne! Jo! Já nevíííím.
,,P-pottere,“ přeskočil mu hlas, jak násilně potlačil vřísknutí. Harry se okamžitě probral, rychle se odtáhl. ,,Promiň,“ vypravil ze sebe, barva jeho pleti připomínala vlčí máky. ,,Myslel jsem, že…“ Jo, jo, já vím! ,,Nenenenene,“ vyjekl Draco překotně, ,,nebudem se v tom patlat, prostě,“ prostě jsem ti jen chtěl šlohnout pár sladkostí a trochu jsme se při tom rozdováděli, nic víc, ,,prostě jsem jen měl ošklivej sen a tys mě tak trošku utěšoval, tečka.“
,,Ale…“namítl Harry. ,,TEČKA!“ ,,O.k, „ Potter se trochu pousmál, ,,vlastně se vůbec nic nestalo.“ ,,Co by se taky mohlo stát, že jo?“ souhlasil Draco. Harry s úlevou přikývl a vstal. ,,Tak se měj.“ ,,Ty taky,“ odvětil Draco neutrálním tónem. Potom se zamyšleně díval za odcházejícím Potterem , šel úplně klidně, jeho nervozitu a právě přestálý šok prozrazovalo pouze to, že se poněkud zapomněl plížit a tiše našlapovat, jestli v tuhle hodinu na někoho narazí, bude mít docela průser, a taky to, že se do dveří ošetřovny strefil až na druhý pokus.
Draco se s tichým zaúpěním zhroutil do přikrývek. To jsem se teda zase předved! Ale co, vždycky se můžu vymluvit na to, že jsem měl horečku. A tu asi doopravdy mám, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem tak dlouho váhal, jestli se mám od něj nechat líbat. Hmm, když o tom tak přemýšlím, vlastně jsem se pořád ještě nerozhodl…Tak dost!!! Nedostatek hladiny cukru v krvi, to bude ono, jinak to není možný! Vysypal před sebe obsah rukávu. Tomuhle říkám léčba na úrovni, pomyslel si blaženě a s požitkem se zakousl do čokoládové žabky.
Takže: Hádej, čí jsem?
A jak se jmenuji?
Dnes k vám přináším s další hádankou.
Věřím, že dílo je natolik známé, že vám nebude dělat problém ho během chvilky poznat.
Ok, neodolala jsem a vložila téměř celou kapitolu ze série… Tím spíš by vám to mělo připomenout povídku, ale myslím, že to nebude problém - vzhledem k jedné scéně tolik známé a vtipné, že na člověku zanechá stopy až do konce života :D
Tak jdeme na to… O co se jedná?
Za formu se omlouvám, ale autor(ka) tak kapitolu vložila, pouze kopíruji…
Malfoy na ně vrhl dlouhý zamyšlený pohled. V životě jsem sebou neseknul tolikrát jako za posledních čtyřiadvacet hodin a navíc pokaždý, když se z toho proberu, následuje pohroma, nejdřív mrtvola…a teď tohle….co to vlastně je? Vzápětí svou otázku vyslovil nahlas a s badatelským zaujetím prohrábl hromadu sypké hmoty v první misce. ,,Přece ovesné vločky,“ odvětila madam Pomfreyová, ale znělo to spíš jako: Máš nějakej problém?
,,Aha,“ vzal to na vědomí s nadšením člověka, který dostal pod stromeček místo horského kola dvanáctidílnou učebnici mongolštiny. Jo, tak o tom už jsem někde četl…nekrmili tím náhodou prasata? Nebo odsouzence na smrt? Teď si nevzpomínám, ale obě možnosti jsou jistě velmi lákavé. Opatrně trochu ochutnal. Ugh, skutečnost předčila očekávání.
,,A to ostatní?“ ,,Mrkvový salát, mrkvová polévka, obalované mrkvičky…všechno čerstvé, zdravé a výživné,“ dodala, když spatřila Malfoyův kyselý obličej. Situace je vážná. Zdá se, že tady vládne kult mrkve. A já se stanu první obětí! Pomoc! ,,Dostala jsem k narozeninám knihu Mrkev tisíckrát jinak, je úúúžasná,“ pochlubila se madam Pomfreyová, která si patrně Dracův konsternovaný výraz vyložila jako zvídavý zájem. T-t-tisíc???!!! Cítil, že se ho začíná zmocňovat hysterie. ,,Jsem si jistá, že se brzy úplně zotavíte,“ poznamenala na odchodu. Ano, brzy, velice brzy, co nejrychleji!!!
Slunce pomalu zapadalo. Draco se právě nacházel někde na hranici mezi spánkem a bděním. Během dneška už absolvoval dušenou mrkev, mrkvový nákyp, dvaapadesátkrát byl poučen o tom, že mrkev je zdravá na oči a pouze sedmadvacetkrát o tom, že obsahuje, hmm…ňáký vitamíny. Navíc k němu nepouštěli návštevy (prý potřebuje naprostý klid), takže, když právě nekonzumoval nějakou zeleninu, příšerně se nudil a jeho otupělá mysl rozvíjela šílené teorie o tom, že ho takto ze záhrobí pronásleduje profesorka McGonagallová, která jej proklela a v rámci posmrtné pomsty usiluje o to, aby se samovolně přeměnil v hlodavce. Náladu mu nezlepšily ani prominentní porce ovesných vloček (které mu jakýmsi zázrakem začaly docela chutnat, ačkoli to bylo hlavně proto, že nebyly oranžové) a skutečnost, že v téhle káznici ztvrdne ještě nejméně tři dny mu nedovolovala alespoň doufat v lepší zítřky.
Najednou už nebyl na ošetřovně, zjistil, že leží připoutaný na svítivě oranžovém oltáři kolem kterého se v divokém tanci svíjel dav obřích mrkví. Nebyly obyčejné, měly totiž ruce, nohy a dokonce i tvář, vypadaly jako dílo bláznivého malíře komiksů. Ta největší z nich k němu přistoupila a hrozivým dutým hlasem začala přednášet: ,,Draco Malfoyi, byl jsi uznán vinným z bezcitného vyvražďování a následného pojídání našich bratří a sester. Tvým motivem se stala touha po nadprůměrně zdravých očích a proto…“ mrkev se ďábelsky zašklebila a tasila dlouhý špičatý nůž, ,,…o ně teď přijdeš!“ ,,Áááááá,“ Dracovi konečně došlo, proč oběti v hororech vždycky tak strašně řvou. Nemohl se ani pohnout, nijak se bránit, jen bezmocně sledoval přibližující se čepel. Pevně semknul víčka a začal ječet jako smyslů zbavený. ,,Já za nic nemůžu! Oni mě donutili! Nechci mrkve! Nechci žádný další mrkve! Přísahám…“
V tu chvíli ucítil objetí dvou silných paží a uslyšel konejšivý hlas. ,,Draco prober se.“ Opatrně otevřel oči, s úlevou zjistil, že se už zase nachází v království madam Pomfreyové. ,,Jsi v pořádku?“ Zvedl zrak a spatřil Harryho, který na něj vyšokovaně zíral. ,,Pottere,“ vydechl Draco, celý se třásl, ale nedokázal to ovládnout. Teď bych se mu měl správně vytrhnout, vynadat mu do otravných úchylů a zachovat si tak svoji cool image, jenže….když ta mrkev byla tak strašně velikáá…
Vyčerpaně si položil hlavu na Harryho hruď, ten ho objal ještě o trochu pevněji a neobratně ho začal hladit po vlasech. ,,No tak, klid, byl to jen sen.“ Jo, jo, já vím…oh, Pottere, ty mě cucháš, budu vypadat jak rorejs…hmm, ale odpouštím ti. ,,Už je to pryč,“ pokračoval šeptem Harry. Jasně, poslyš, ty do utěšování taky moc neděláš, co? Takový omletý fráze. No…ale docela to pomáhá. S požitkem vdechl vůni pečeného kuřete, která při večeři nasákla do Potterova hábitu a neubránil se spokojenému zavrnění. Ani si nepamatoval kdy se naposledy cítil tak bezpečně.
,,Co jsi to říkal o tý mrkvi?“ zeptal se Harry, když zaznamenal, že krize pominula. ,,Ale nic,“ odbyl ho Draco. To by stačilo! I Draco Malfoy může mít občas slabší chvilku, ale v žádném případě se NE-BO-JÍ zeleniny…a i kdyby, zrovna tobě se s tím svěřovat nebudu. Trochu se odtáhl. ,,Co tady vlastně děláš?“ obratně změnil téma. Dosud soucitný a mírně rozpačitý výraz v Potterově tváři v okamžiku vystřídal výraz pořádně nasupený.
,,Přišel jsem tě zabít! Co to sakra mělo znamenat?!“ Draco zmateně zamrkal. ,,Co jako?“ ,,Ten výbuch! Srovnalo to se zemí zmijozelskou umývárnu, knihovnu…ten, ehm, šmajchlkabinet samozřejmě taky…“ No Pottere, kdopak tě učí takové výrazy? Draco si konečně vzpomněl, kam založil svoji arogantní tvář, okamžitě ji nasadil. ,,Dyť jsem ti říkal, že to zařídím. Jsem si jistej, že tam žádný otisky ani jiný stopy nezůstaly,“odvětil nevinně.
,,To mělo být ono?! Mohl jsi někoho zabít!“ vyletěl Harry. ,,Prosim tě, kdo by tam co dělal v době vyučování, na 75 procent bylo jistý, že to nikoho nezasáhne.“ ,,?!?!?! A co těch zbývajících pětadvacet?!“ Ti by prostě měli smůlu, to je snad logický, ne? ,,Nedramatizuj to, Pottere, zdá se, že přežili všichni, nikdo nebyl zraněn, myslím, že můžeme být spokojení, klaplo to perfektně. To se sem vážně plížíš uprostřed noci a vytrhuješ mě ze spaní jen proto, abychom řešili takovou blbost?“ zavrčel otráveně.
,,Já se nehodlám stát masovým vrahem, takže se mi to zdá docela podstatný, jestli tě ale napadá ještě něco důležitějšího, rád si to poslechnu,“ odsekl Harry. Jistěže napadá, ty zabedněnče! Mohl ses třeba zeptat: Jak se máš, Draco? Už je ti líp? Nepotřebuješ něco? Nedal by sis pár čokoládových žabek? rozmrzele se ušklíbl, slušná návštěva chodí aspoň s bonboniérou, Pottere. V mysli mu znovu vytanul neutěšený jídelníček budoucích dní, zamyšleně se zadíval na Harryho. Ty máš přece u sebe vždycky něco dobrýho, vždyť se s tím zrzavým trhanem pořád něčím cpete. Ale…přece se tě nebudu prosit o jídlo, jako žebrák, pch! A ty mi stejně nedáš, zvlášť, když seš takhle naštvanej. Je tu sice ještě jedna možnost…ale ne, ta taky není hodna aristokrata jako jsem já.
Harry si jeho mlčení vyložil po svém. ,,Jak myslíš,“ pravil chladně a vstal. Vidina zítřejších mrkvových závitků se před Dracem rozprostřela v celé své obludnosti. K čertu s důstojností! ,,Harry!“ zavolal tlumeně. Vyznělo to nejspíš hodně zoufale, protože Potter se okamžitě zastavil. Malfoy využil příležitosti, chytil ho za ruku a přitáhl ho k sobě. ,,Nechoď ještě,“ zašeptal a položil mu hlavu na rameno tak, aby si hleděli zpříma do očí. ,,Já vím, že jsem někdy děsně nezodpovědnej,“ ach jo, co člověk neudělá pro kus žvance, ,,ale slibuju ti,“ jednou rukou vjel do záhybů Potterova hábitu. Ježiš, to je děsnej střih, kde to má kapsy? ,,že příště, až budu chtít něco vyhodit do povětří, přijdu to s tebou prodiskutovat, bereš?“
Á, tady je to, tak copak to tu všechno máme? Srdce se mu pod příslibem sladké čokolády nebo třeba jahodového želé rozbušilo vzrušením. Zdálo se mu, že Potter je na tom z nějakého důvodu podobně. ,,Draco,“ vydechl zastřeně, ,,to nemůžeme.“ Jaký nemůžeme?! Ty se můžeš cpát od rána do večera, ale mě ta ježibaba málem nepustí ani na záchod, natož do bufetu.
,,Nezdržím tě dlouho,“ co to…? Bertíkovy fazolky! Juchů! Obratně nechal sáček sklouznout do svého rukávu, ,,určitě by ses už rád šel vyspat,“ Potter momentálně vypadal všechno jen ne ospale, A tři čokoládový žabky!! ,,ale když je tu člověk pořád tak sám, dostane chuť…ehm..chuť si s někým promluvit a…“ najednou mu došla inspirace. A co? A co? Mysli sakra!!
Harry omámeně přikývl. ,,Já ti rozumím.“ Vida, tak nic. Dracovu pozornost opět upoutal obsah kapsy. To je…páááni!!! Lékořicový hůlky, moje milovanýýý a…a…ooooh ano!!! Karamelový řez!!! ze rtů mu unikl slastný vzdech. Smyslně přimhouřil oči při představě lahodného karamelu, který se mu rozplývá na jazyku. Uch, buď sbohem mrkvová tyranido!
Byl tak nadšený, že mu chvíli trvalo než zachytil Harryho upřený pohled a uvědomil si, že se vzdálenost mezi nimi nenápadně zmenšuje. Draco zkameněl. Má nádherný oči, jako pistáciová zmrzlina s kousky čokolády….?!!! Co to kecám?! Pottere, neblázni, já to tak nemyslel! A-ani mě nenapadlo, že budeš myslet, že jsem to tak myslel, jsem prostě blbej, no! Měl to být přítel, respektive nepřítel, v nouzi, žádný…tento. To je situace!
Harryho rty byly stále blíž, Draco už cítil na tváři jeho horký dech, ale pořád se nedokázal vzchopit k jakékoli reakci. Chci to? Ano nebo ne? Jistěže ne!! Nebo jo? Nechci, proč nad tím vůbec přemýšlím?! I když na druhou stranu…Ne! Jo! Já nevíííím.
,,P-pottere,“ přeskočil mu hlas, jak násilně potlačil vřísknutí. Harry se okamžitě probral, rychle se odtáhl. ,,Promiň,“ vypravil ze sebe, barva jeho pleti připomínala vlčí máky. ,,Myslel jsem, že…“ Jo, jo, já vím! ,,Nenenenene,“ vyjekl Draco překotně, ,,nebudem se v tom patlat, prostě,“ prostě jsem ti jen chtěl šlohnout pár sladkostí a trochu jsme se při tom rozdováděli, nic víc, ,,prostě jsem jen měl ošklivej sen a tys mě tak trošku utěšoval, tečka.“
,,Ale…“namítl Harry. ,,TEČKA!“ ,,O.k, „ Potter se trochu pousmál, ,,vlastně se vůbec nic nestalo.“ ,,Co by se taky mohlo stát, že jo?“ souhlasil Draco. Harry s úlevou přikývl a vstal. ,,Tak se měj.“ ,,Ty taky,“ odvětil Draco neutrálním tónem. Potom se zamyšleně díval za odcházejícím Potterem , šel úplně klidně, jeho nervozitu a právě přestálý šok prozrazovalo pouze to, že se poněkud zapomněl plížit a tiše našlapovat, jestli v tuhle hodinu na někoho narazí, bude mít docela průser, a taky to, že se do dveří ošetřovny strefil až na druhý pokus.
Draco se s tichým zaúpěním zhroutil do přikrývek. To jsem se teda zase předved! Ale co, vždycky se můžu vymluvit na to, že jsem měl horečku. A tu asi doopravdy mám, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem tak dlouho váhal, jestli se mám od něj nechat líbat. Hmm, když o tom tak přemýšlím, vlastně jsem se pořád ještě nerozhodl…Tak dost!!! Nedostatek hladiny cukru v krvi, to bude ono, jinak to není možný! Vysypal před sebe obsah rukávu. Tomuhle říkám léčba na úrovni, pomyslel si blaženě a s požitkem se zakousl do čokoládové žabky.
Takže: Hádej, čí jsem?
A jak se jmenuji?
Poet Koment: 0
Komentujc
Prozatm dn koment!
Peteno: 93x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.