05 Oct 2010 | Blanch |
:)) Tak, protože jste nedostali PW měsíc a protože jsem slíbila pravidelné přidávání, tak jako omluvu vám vkládám další díl :). Opravdu vidíte dobře.
Snad mi tu velkou prodlevu prominete.
Název kapitoly mě opravdu nenapadl podle názvu známé skupiny 50 Cent, to mi došlo až později :), nazvala jsem tak klub, protože slovo cent má hodně významů, které se i k názvu poměrně hodí. Předně je to měnová jednotka a také jednotka velikosti hudebního intervalu - tedy ještě kromě jiného. A pro hudební klub to není špatný název.
Upozornění: +18; plus vulgární výrazy
A/N: moje prosba o beta-readery stále trvá.
Ty dámy, které se mi ozvaly: už jste respektive tři, zvládly byste to se podělit v takovém počtu? Pokud ano - zanechaly byste mi e-maily v komentářích, prosím?
:)) Tak, protože jste nedostali PW měsíc a protože jsem slíbila pravidelné přidávání, tak jako omluvu vám vkládám další díl :). Opravdu vidíte dobře.Snad mi tu velkou prodlevu prominete.
Název kapitoly mě opravdu nenapadl podle názvu známé skupiny 50 Cent, to mi došlo až později :), nazvala jsem tak klub, protože slovo cent má hodně významů, které se i k názvu poměrně hodí. Předně je to měnová jednotka a také jednotka velikosti hudebního intervalu - tedy ještě kromě jiného. A pro hudební klub to není špatný název.
Upozornění: +18; plus vulgární výrazy
A/N: moje prosba o beta-readery stále trvá.
Ty dámy, které se mi ozvaly: už jste respektive tři, zvládly byste to se podělit v takovém počtu? Pokud ano - zanechaly byste mi e-maily v komentářích, prosím?
Ztemnělé uličky Londýna byly v tuto dobu poměrně tiché. Z mudlovských ulic se v dálce rozeznívaly pouze tóny hudby z barů a diskoték. Sem tam je doprovázely hlasy dobře se bavících mudlů, kteří si na ulici vyšli zapálit cigaretu.
Byla noc jako zrozená na to, aby se Draco po dlouhé době zase bavil.
Salazar věděl, že už to byly dlouhé měsíce, co navštívil nějaký klub.
Nestál o to, aby ho někdo poznal, a tak se už při úpravě svého zevnějšku rozhodl, že dnešní lov proběhne v mudlovské části města.
Neměl sice mudly příliš v lásce, ale pokud šlo o sex, mudlovské holky dokázaly všelicos a nikdy se zbytečně neptaly.
Ještě než vstoupil do oblíbeného klubu zvaného 50 Cent, upravil si černou košili a zastrčil pár plavých vlasů za ucho.
Byl odhodlaný, že dnes tento klub neopustí sám, nýbrž v doprovodu nějaké přitažlivé partnerky.
Ve vstupní hale se naposledy prohlédl v zrcadle a v duchu si spokojeně pogratuloval k přitažlivému vzhledu a neodolatelnému charisma.
S jasným záměrem si sedl k baru, kde se nechal obsloužit barmanem, jenž mu namíchal příhodně znějící nápoj Sex on the beach. Byl zde největší výhled na tančící parket a taktéž i na boxy, v němž seděly skupinky mladých dívek.
Nebyl zde poprvé a věděl, jak to chodí.
Většina omladiny do klubu chodila za účelem sexu na jednu noc. 50 Cent byl svou pověstí přímo vyhlášen.
Usrkl ze svého koktejlu a musel uznat, že i mudlové občas mají dobré pití. Zachutnal mu.
Než se vůbec stačil porozhlédnout po okolí a vybrat si oběť pro dnešní večer, najednou po své pravici zaslechl vábivý ženský hlas.
„Jste tady sám, krasavče?“
Otočil se za tím sametovým hlasem a prohlédl si původkyni jeho rozptýlení.
Černé dlouhé vlasy, pronikavé oči, ladné křivky, které zvýrazňovaly krátké černé šaty…
Líbila se mu. Něco v jejím pohledu bylo neuvěřitelně sexy. Vyzýval ho a její lišácký úsměv si s ním hrál.
Odložil sklenici na bar a nenechal na sobě znát žádné emoce. Přesně tak, jak ho to učili rodiče. Nepronikavý chladný výraz plný nezaujetí.
Pokud si myslela, že na něj zapůsobí, nechtěl v žádném případě dávat najevo, že to funguje. On měl být lovec a ona měla být jeho kořist.
Otočil se s ní, nezměniv výraz v očích a pouze zdvihl zvědavě obočí. Jako by byl na pracovní schůzce a vyzýval svého protivníka k útoku.
Černovláska si přehodila nohu přes nohu. Draco moc dobře věděl, že to byl manévr, který ho měl svést, ale jeho oči stále zůstaly upřené na ni.
Nakonec, když vycítil, že u ní byla výhra zaručena, jí odpověděl.
„Jsem James,“ řekl to první jméno, které mu přišlo na jazyk, přičemž si hned vzápětí uvědomil, že je to jméno otce jedné nejmenované osoby, na kterou teď rozhodně nechtěl myslet.
„James?“ zareagovala ihned žena. „Zajímavé. Nevypadáte jako James.“
„A jak vypadám?“
„Já nevím, spíš jako Charles, možná Edward. Slušelo by vám něco honosnějšího…“
V ten moment jeho sympatie k ní vzrostly. Pravděpodobně poznala, že jméno tak obyčejné by se v jeho vznešené pokrevní linii těžko ujalo.
Usmál se a to byl první impuls, který ji podnítil k tomu, aby dál pokračovala ve svém svádění.
„Já jsem Hannah. Můžu vám říkat 007?“ zamrkala na něj.
Kdyby Draco byl větší nevzdělanec, jistě by tuto narážku na mudlovský film nepochopil. Ale naštěstí pro něj ho znal.
Otřepal se, když mu v mysli vytanula nechtěná vzpomínka na poslední případ s Harriet.
V duchu se ale musel zasmát. Viděl to pořád živě před očima, jak Harry sváděla kapitána mudlovské policie, aby z něj dostala důkazy.
Vynadal si. Teď nebyl čas ani místo na to, aby se nořil do melancholických vzpomínek.
Žádná Harry už nebyla!
Zamhouřil oči a tiše zašeptal. „Nesmíte moc nahlas, MI6 neví, že jsem tady a nerad bych, aby se to provalilo.“
„Promiňte, pane Bonde,“ podala mu svou ruku, „těší mě. Co pijete?“
„Sex on the beach,“ utrousil ledabyle, načež si usrkl ze sklenice. „Co si dáte vy?“
„To samé…,“ ztišila a prohloubila hlas, aby bylo poznat, že v tom prohlášení je i skrytá výzva, kterou Draco samozřejmě ihned rozpoznal.
Večer plynul přesně podle jeho představ.
Při každém dalším vypitém koktejlu přibývalo i důvěrností.
Ze začátku to byly pouze letmé pohledy, pak letmé dotyky, z vykání se přešlo na tykání, nakonec už se ani jeden z nich neostýchal dotknout se záměrně a netajil se tím, že o toho druhého stojí.
Závěr večera byl na dohled a oba dva to věděli.
O pár hodin později už Draco objednával pokoj v pěti hvězdičkovém hotelu.
Volnost byla tak naplňující a vzrušující. Nikomu nemusel skládat účty a cítil se zase svým pánem. Tak to potřeboval.
A hlavně potřeboval sex. Byl tak vzrušený, že mu to téměř zatemňovalo mysl.
A když se Hannah před ním začala obnažovat, netrpělivě z ní šaty začal strhávat sám.
Zatímco se snažil, aby jim už nadále nepřekážel jediný svršek, ona se střídavě smála a střídavě zavzdychala.
Bylo to tak podmanivé a elektrizující.
Téměř ani nevnímal ten moment, kdy začal pronikat do jejího těla. Všechno se stalo ráz naráz, jeho vzrušení naprosto přejalo nadvládu nad jeho tělem.
V jednu chvíli seděla rozkročmo ona na něm a pomalými krouživými pohyby ho dráždila, v druhou už byla pod ním a vzdychala, zatímco on si užíval mučivou a divokou jízdu.
Byl jako zvíře. Tolik toužil po ukojení, že sotva vnímal, zda-li je to příjemné i jí. Prudce do ní přirážel, ale vzhledem k jejím vzdechům a stenům to vypadalo, že je spokojená i ona. Navíc si vůbec nestěžovala.
Když už cítil, že bude skoro na vrcholu, podíval se do její tváře.
Teprve teď si v přítmí hotelové lampy všiml, že jsou její oči zelené. U Merlina!
Snažil se ten fakt nevnímat a soustředil se na její rysy.
Černé vlasy, dlouhé řasy, bronzová pleť…
Bylo to obtížnější, než si myslel. A než si stačil uvědomit, že jeho mysl její obličej přeměnila na ten důvěrně známý, když dosáhl svého orgasmu, tak nejenže před sebou neviděl obličej Hannah, ale dokonce před sebou neviděl ani obličej Harriet.
Ležel pod ním totiž sám Harry Potter.
***
Zatímco Hannah usnula, Draco seděl v županu na posteli a hledě frustrovaně do zdi, si mnul prsty na rukou.
Ještě teď byl vyděšený z toho, co viděl.
Tohle přece nemohla být pravda. Nemohl se udělat při myšlence, že šuká zatraceného Harryho Pottera!
Cítil se jako naprostý úchyl a sám sobě se hnusil. On přece není buzna pro Merlina!
Otočil se za sebe a podíval se na svou milenku. Teď, když si ji z blízka prohlédl, měla sice podobné rysy jako kdysi Harriet, ale ve skutečnosti jí nebyla tak podobná.
Tak proč se mu sakra při sexu musela před obličejem zjevit zrovna ona? A pak… On.
Po vší té projevené náklonnosti se vedle té ženské začínal cítit nesvůj. Její přítomnost ho dráždila.
Nepatrně s ní zatřásl. Nic se však nestalo. Klidně si spala dál, aniž by cítila, že se ji snaží někdo probudit.
Zatřásl s ní víc a hned na to znovu.
„Vzbuď se!“ rozkázal hrubě.
Otočila se k němu a zamžourala očima. „Co je? Kolik je hodin?“
„Nevím, vzbuď se…“
„Copak, ty divochu, jednou ti to nestačilo? Chceš si to zopakovat?“ zasmála se a snažila se k němu přitulit, ale on ji hrubě od sebe odtáhl.
„Obleč se a odejdi,“ procedil chladně a ani se na ni nepodíval.
„Cože?“ v ten moment byla naprosto vzbuzená a nechápavě se posadila na postel.
„Slyšela si dobře. Vezmi si své věci a jdi pryč.“
„V tuhle dobu? To si děláš legraci nebo jsi zešílel? Kolik může být, tři ráno?“
„Mě to nezajímá, ženská. Zkrátka zmiz!“
„Co ti přelítlo přes nos?“ ptala se vcelku s klidem a stále nechápala, co se mohlo stát. Vždyť si v noci tak skvěle zařádili. A on ji teď vyhání? To myslel opravdu vážně? Vypadal, že se mu líbila a že si to skvěle užívá stejně jako ona.
„Jsi snad hluchá, mudlo pitomá? Vypadni!“ otočil se konečně k ní a zařval z plna hrdla, aby jí bylo jasné, že nežertuje.
„Mud-co… ty…“ v ten moment se postavila na nohy a hledajíc všechny své svršky, se snažila uklidnit. Bezvýsledně.
Nakonec se oblíkla a postavila se naštvaně před něj: „Posranej ubožáku, vyliž mi prdel, idiote! Ty už na mě nikdy nesáhneš!“
„Jako bych snad o to stál! Děvku si můžu najmout kdykoliv,“ opáčil ihned bezmyšlenkovitě a ve stejnou chvíli se její dlaň setkala s jeho tváří.
Za normálních okolností by jí tu facku vrátil nějakou pěknou kletbou, ale dnes k tomu nějak neměl odhodlání.
Ještě než za sebou hlasitě práskla dveřmi, tak po něm hodila vázu, která stála na konferenčním stolku a doprovázela ji slova: „Nafoukanej zazobanej debile!“
***
Když Sirius obcházel dům a prohlížel si, co se v něm změnilo a nezměnilo, nechtěně se stal svědkem Harryho hluboké deprese.
Chlapec, který přežil, aby se mohl utápět v žalu, seděl v křesle v přijímacím salónku, upíjel čaj a vypadalo to, jako by v ruce držel něco neviditelného.
Teprve když Sirius přišel blíže ke svému kmotřenci, snaže se nevyrušit ho z rozjímání, které spočívalo v tom, že mu po tvářích stékaly slzy, poznal, že ono „neviditelné“, co drží Harry v ruce, je vlas.
Přesněji řečeno podelší plavý vlas, který bezpochybně nepatřil nikomu jinému než jeho bývalému snoubenci.
Už před pár dny si všiml, že se masochisticky Harry v tomto stavu udržuje záměrně. Dokonce měl na levém prsteníčku ještě stále navlečený snubní prsten a vypadal jako neživý, jak se plahočil po domě a myslí byl úplně mimo.
Nebylo to poprvé, co ho zastihl v takovém stavu, ale vždycky ho raději nechal o samotě, aby se Harry necítil trapně.
Když se to však opakovalo tak často, už nevěděl, co má dělat a pouhé přihlížení mu nepřipadalo jako dostatečná podpora.
Zatracení Zmijozelové. Jak jim mohl věřit, když takto ubližovali jeho nejbližším?
„Harry,“ oslovil ho tiše, ale i přesto se mladík vylekal a prudce se na něj otočil s uslzenou tváří.
Sirius nedbal na jeho smutné oči, které mu nenápadně říkaly: běž pryč, chci být sám, a posadil se naproti němu, přisunul si křeslo, aby mohl uchopit jeho dlaně do svých a s utrápeným výrazem se na něj zahleděl.
Vzdychl. „Harry, vím, že to, co ti teď řeknu, zrovna nechceš slyšet, ale možná zrovna Malfoy nebyl nejlepší výběr, třeba nebyl ten pravý, určitě brzy potkáš někoho lepšího…“
„Když miluješ, nevybíráš si. Srdce si to určí samo…“ Harry nebyl s to akceptovat ani Siriovu snahu mu celou věc ulehčit. Namísto toho, aby se mu ulehčilo, tato poznámka ho spíše víc popudila. Copak nikdy v životě nikoho doopravdy nemiloval, že to nedokázal pochopit?
Byl moc rád, že se jeho kmotr vrátil, ale někdy mu stále připadal jako ten zatrpklý šikanista z dob studia.
„Já… Omlouvám se. Nechci ti to ztěžovat. Jen, že život tím nekončí. Možná si tě Malfoy nezasloužil, když mu nejsi dost dobrý. Nerozumím tomu všemu… Vždyť jste se neměli na škole rádi, nepletu se snad, ne?“ snažil se Sirius všechno polepšit, ale bylo na něm vidět, že s takovou situací nemá příliš zkušeností.
„Ani já tomu nerozumím. Prostě to tak je. Myslel jsem si, že se to stalo teď, že za to můžou moje hormony, že to způsobila má přeměna, ale nebylo to tak. Naši rivalitu jsem si pouze špatně vyložil. Od začátku sedmého ročníku s ním nemůžu být v jedné místnosti, aniž by se mi nepotily dlaně a já se netřásl po celém těle. A to se nezměnilo. Najednou je mi horko a celý se zpotím.“
„Tak to je potom jasný,“ odtušil Sirius s úsměvem. „Trpíš mužskou menopauzou.“
Harry musel uznat, že bylo roztomilé, jak se jeho kmotr snažil. A jeho poznámka ho vlastně i rozesmála. „Ty jsi takové jelito, Siriusi, vážně…“
Oba dva se začali od srdce smát.
Po zbytek večera se ukázalo, že když se Sirius opravdu snaží a chce, umí být dobrý posluchač. Jeho rady sice občas postrádaly takt a častokrát se do nich vloudil nějaký nemístný vtip, přesto byl však Harry rád, že ho nakonec kmotr vyrušil a dal mu prostor se z toho splínu vymluvit.
„Já vím, že já a Draco – to je minulost. Že se to nezmění. On tohle neskousne. Ale zkrátka… Bolí to víc, než jsem čekal. Musím se z toho dostat. Vážně se snažím.“
„Nespěchej, Harry. Chce to čas. Nic nejde hned. Postupně tě to otupí a možná, že časem už to nebude tak bolet a ty budeš schopný mu i odpustit. A sobě taky. Pak teprve budeš schopný žít zase jako dřív obyčejný život.“
Harry se zasekl a věnoval Siriovi překvapený výraz. „Páni. Siriusi. To bylo to nejmoudřejší, co jsem tě dnes večer slyšel říct. Lepšíš se,“ poplácal ho pobaveně po rameni.
„Co bys chtěl, jsem Black. Já se můžu pouze zlepšovat.“
Harry se znovu rozesmál.
„Co je?“
„Jako bych už tohle někde slyšel. Připadá mi, že všechny čistokrevné kouzelnické rody jsou v tomhle stejné. Všichni si zakládají na tom, jak jsou dokonalejší než ostatní a vždycky to podpoří tím, jak se jmenují a z jakého jsou rodu…“
„Já ale ne-…“
„Neboj se, Siriusi, jen si z tebe dělám legraci. Draco to taky dělával,“ srdečně se uculil, „a vlastně to bylo zábavné a svým způsobem i roztomilé. Opravdu si nemyslím, že jsi jako tvá matka nebo otec. Kdybys byl, pak bys přece patřil mezi ty `špatné Zmijozely´, které pořád nemůžeš skousnout. Ale je od tebe milé, že se snažíš. Vážím si toho. Jsem rád, že jsi zpátky.“
„Já taky. Díky tobě,“ objal svého kmotřence a povzbudivě ho poplácal po zádech.
A zdálo se, že přesně tohle Harry potřeboval.
Tak přeci jen třeba nebude tak nemožný.
Byla noc jako zrozená na to, aby se Draco po dlouhé době zase bavil.
Salazar věděl, že už to byly dlouhé měsíce, co navštívil nějaký klub.
Nestál o to, aby ho někdo poznal, a tak se už při úpravě svého zevnějšku rozhodl, že dnešní lov proběhne v mudlovské části města.
Neměl sice mudly příliš v lásce, ale pokud šlo o sex, mudlovské holky dokázaly všelicos a nikdy se zbytečně neptaly.
Ještě než vstoupil do oblíbeného klubu zvaného 50 Cent, upravil si černou košili a zastrčil pár plavých vlasů za ucho.
Byl odhodlaný, že dnes tento klub neopustí sám, nýbrž v doprovodu nějaké přitažlivé partnerky.
Ve vstupní hale se naposledy prohlédl v zrcadle a v duchu si spokojeně pogratuloval k přitažlivému vzhledu a neodolatelnému charisma.
S jasným záměrem si sedl k baru, kde se nechal obsloužit barmanem, jenž mu namíchal příhodně znějící nápoj Sex on the beach. Byl zde největší výhled na tančící parket a taktéž i na boxy, v němž seděly skupinky mladých dívek.
Nebyl zde poprvé a věděl, jak to chodí.
Většina omladiny do klubu chodila za účelem sexu na jednu noc. 50 Cent byl svou pověstí přímo vyhlášen.
Usrkl ze svého koktejlu a musel uznat, že i mudlové občas mají dobré pití. Zachutnal mu.
Než se vůbec stačil porozhlédnout po okolí a vybrat si oběť pro dnešní večer, najednou po své pravici zaslechl vábivý ženský hlas.
„Jste tady sám, krasavče?“
Otočil se za tím sametovým hlasem a prohlédl si původkyni jeho rozptýlení.
Černé dlouhé vlasy, pronikavé oči, ladné křivky, které zvýrazňovaly krátké černé šaty…
Líbila se mu. Něco v jejím pohledu bylo neuvěřitelně sexy. Vyzýval ho a její lišácký úsměv si s ním hrál.
Odložil sklenici na bar a nenechal na sobě znát žádné emoce. Přesně tak, jak ho to učili rodiče. Nepronikavý chladný výraz plný nezaujetí.
Pokud si myslela, že na něj zapůsobí, nechtěl v žádném případě dávat najevo, že to funguje. On měl být lovec a ona měla být jeho kořist.
Otočil se s ní, nezměniv výraz v očích a pouze zdvihl zvědavě obočí. Jako by byl na pracovní schůzce a vyzýval svého protivníka k útoku.
Černovláska si přehodila nohu přes nohu. Draco moc dobře věděl, že to byl manévr, který ho měl svést, ale jeho oči stále zůstaly upřené na ni.
Nakonec, když vycítil, že u ní byla výhra zaručena, jí odpověděl.
„Jsem James,“ řekl to první jméno, které mu přišlo na jazyk, přičemž si hned vzápětí uvědomil, že je to jméno otce jedné nejmenované osoby, na kterou teď rozhodně nechtěl myslet.
„James?“ zareagovala ihned žena. „Zajímavé. Nevypadáte jako James.“
„A jak vypadám?“
„Já nevím, spíš jako Charles, možná Edward. Slušelo by vám něco honosnějšího…“
V ten moment jeho sympatie k ní vzrostly. Pravděpodobně poznala, že jméno tak obyčejné by se v jeho vznešené pokrevní linii těžko ujalo.
Usmál se a to byl první impuls, který ji podnítil k tomu, aby dál pokračovala ve svém svádění.
„Já jsem Hannah. Můžu vám říkat 007?“ zamrkala na něj.
Kdyby Draco byl větší nevzdělanec, jistě by tuto narážku na mudlovský film nepochopil. Ale naštěstí pro něj ho znal.
Otřepal se, když mu v mysli vytanula nechtěná vzpomínka na poslední případ s Harriet.
V duchu se ale musel zasmát. Viděl to pořád živě před očima, jak Harry sváděla kapitána mudlovské policie, aby z něj dostala důkazy.
Vynadal si. Teď nebyl čas ani místo na to, aby se nořil do melancholických vzpomínek.
Žádná Harry už nebyla!
Zamhouřil oči a tiše zašeptal. „Nesmíte moc nahlas, MI6 neví, že jsem tady a nerad bych, aby se to provalilo.“
„Promiňte, pane Bonde,“ podala mu svou ruku, „těší mě. Co pijete?“
„Sex on the beach,“ utrousil ledabyle, načež si usrkl ze sklenice. „Co si dáte vy?“
„To samé…,“ ztišila a prohloubila hlas, aby bylo poznat, že v tom prohlášení je i skrytá výzva, kterou Draco samozřejmě ihned rozpoznal.
Večer plynul přesně podle jeho představ.
Při každém dalším vypitém koktejlu přibývalo i důvěrností.
Ze začátku to byly pouze letmé pohledy, pak letmé dotyky, z vykání se přešlo na tykání, nakonec už se ani jeden z nich neostýchal dotknout se záměrně a netajil se tím, že o toho druhého stojí.
Závěr večera byl na dohled a oba dva to věděli.
O pár hodin později už Draco objednával pokoj v pěti hvězdičkovém hotelu.
Volnost byla tak naplňující a vzrušující. Nikomu nemusel skládat účty a cítil se zase svým pánem. Tak to potřeboval.
A hlavně potřeboval sex. Byl tak vzrušený, že mu to téměř zatemňovalo mysl.
A když se Hannah před ním začala obnažovat, netrpělivě z ní šaty začal strhávat sám.
Zatímco se snažil, aby jim už nadále nepřekážel jediný svršek, ona se střídavě smála a střídavě zavzdychala.
Bylo to tak podmanivé a elektrizující.
Téměř ani nevnímal ten moment, kdy začal pronikat do jejího těla. Všechno se stalo ráz naráz, jeho vzrušení naprosto přejalo nadvládu nad jeho tělem.
V jednu chvíli seděla rozkročmo ona na něm a pomalými krouživými pohyby ho dráždila, v druhou už byla pod ním a vzdychala, zatímco on si užíval mučivou a divokou jízdu.
Byl jako zvíře. Tolik toužil po ukojení, že sotva vnímal, zda-li je to příjemné i jí. Prudce do ní přirážel, ale vzhledem k jejím vzdechům a stenům to vypadalo, že je spokojená i ona. Navíc si vůbec nestěžovala.
Když už cítil, že bude skoro na vrcholu, podíval se do její tváře.
Teprve teď si v přítmí hotelové lampy všiml, že jsou její oči zelené. U Merlina!
Snažil se ten fakt nevnímat a soustředil se na její rysy.
Černé vlasy, dlouhé řasy, bronzová pleť…
Bylo to obtížnější, než si myslel. A než si stačil uvědomit, že jeho mysl její obličej přeměnila na ten důvěrně známý, když dosáhl svého orgasmu, tak nejenže před sebou neviděl obličej Hannah, ale dokonce před sebou neviděl ani obličej Harriet.
Ležel pod ním totiž sám Harry Potter.
Zatímco Hannah usnula, Draco seděl v županu na posteli a hledě frustrovaně do zdi, si mnul prsty na rukou.
Ještě teď byl vyděšený z toho, co viděl.
Tohle přece nemohla být pravda. Nemohl se udělat při myšlence, že šuká zatraceného Harryho Pottera!
Cítil se jako naprostý úchyl a sám sobě se hnusil. On přece není buzna pro Merlina!
Otočil se za sebe a podíval se na svou milenku. Teď, když si ji z blízka prohlédl, měla sice podobné rysy jako kdysi Harriet, ale ve skutečnosti jí nebyla tak podobná.
Tak proč se mu sakra při sexu musela před obličejem zjevit zrovna ona? A pak… On.
Po vší té projevené náklonnosti se vedle té ženské začínal cítit nesvůj. Její přítomnost ho dráždila.
Nepatrně s ní zatřásl. Nic se však nestalo. Klidně si spala dál, aniž by cítila, že se ji snaží někdo probudit.
Zatřásl s ní víc a hned na to znovu.
„Vzbuď se!“ rozkázal hrubě.
Otočila se k němu a zamžourala očima. „Co je? Kolik je hodin?“
„Nevím, vzbuď se…“
„Copak, ty divochu, jednou ti to nestačilo? Chceš si to zopakovat?“ zasmála se a snažila se k němu přitulit, ale on ji hrubě od sebe odtáhl.
„Obleč se a odejdi,“ procedil chladně a ani se na ni nepodíval.
„Cože?“ v ten moment byla naprosto vzbuzená a nechápavě se posadila na postel.
„Slyšela si dobře. Vezmi si své věci a jdi pryč.“
„V tuhle dobu? To si děláš legraci nebo jsi zešílel? Kolik může být, tři ráno?“
„Mě to nezajímá, ženská. Zkrátka zmiz!“
„Co ti přelítlo přes nos?“ ptala se vcelku s klidem a stále nechápala, co se mohlo stát. Vždyť si v noci tak skvěle zařádili. A on ji teď vyhání? To myslel opravdu vážně? Vypadal, že se mu líbila a že si to skvěle užívá stejně jako ona.
„Jsi snad hluchá, mudlo pitomá? Vypadni!“ otočil se konečně k ní a zařval z plna hrdla, aby jí bylo jasné, že nežertuje.
„Mud-co… ty…“ v ten moment se postavila na nohy a hledajíc všechny své svršky, se snažila uklidnit. Bezvýsledně.
Nakonec se oblíkla a postavila se naštvaně před něj: „Posranej ubožáku, vyliž mi prdel, idiote! Ty už na mě nikdy nesáhneš!“
„Jako bych snad o to stál! Děvku si můžu najmout kdykoliv,“ opáčil ihned bezmyšlenkovitě a ve stejnou chvíli se její dlaň setkala s jeho tváří.
Za normálních okolností by jí tu facku vrátil nějakou pěknou kletbou, ale dnes k tomu nějak neměl odhodlání.
Ještě než za sebou hlasitě práskla dveřmi, tak po něm hodila vázu, která stála na konferenčním stolku a doprovázela ji slova: „Nafoukanej zazobanej debile!“
Když Sirius obcházel dům a prohlížel si, co se v něm změnilo a nezměnilo, nechtěně se stal svědkem Harryho hluboké deprese.
Chlapec, který přežil, aby se mohl utápět v žalu, seděl v křesle v přijímacím salónku, upíjel čaj a vypadalo to, jako by v ruce držel něco neviditelného.
Teprve když Sirius přišel blíže ke svému kmotřenci, snaže se nevyrušit ho z rozjímání, které spočívalo v tom, že mu po tvářích stékaly slzy, poznal, že ono „neviditelné“, co drží Harry v ruce, je vlas.
Přesněji řečeno podelší plavý vlas, který bezpochybně nepatřil nikomu jinému než jeho bývalému snoubenci.
Už před pár dny si všiml, že se masochisticky Harry v tomto stavu udržuje záměrně. Dokonce měl na levém prsteníčku ještě stále navlečený snubní prsten a vypadal jako neživý, jak se plahočil po domě a myslí byl úplně mimo.
Nebylo to poprvé, co ho zastihl v takovém stavu, ale vždycky ho raději nechal o samotě, aby se Harry necítil trapně.
Když se to však opakovalo tak často, už nevěděl, co má dělat a pouhé přihlížení mu nepřipadalo jako dostatečná podpora.
Zatracení Zmijozelové. Jak jim mohl věřit, když takto ubližovali jeho nejbližším?
„Harry,“ oslovil ho tiše, ale i přesto se mladík vylekal a prudce se na něj otočil s uslzenou tváří.
Sirius nedbal na jeho smutné oči, které mu nenápadně říkaly: běž pryč, chci být sám, a posadil se naproti němu, přisunul si křeslo, aby mohl uchopit jeho dlaně do svých a s utrápeným výrazem se na něj zahleděl.
Vzdychl. „Harry, vím, že to, co ti teď řeknu, zrovna nechceš slyšet, ale možná zrovna Malfoy nebyl nejlepší výběr, třeba nebyl ten pravý, určitě brzy potkáš někoho lepšího…“
„Když miluješ, nevybíráš si. Srdce si to určí samo…“ Harry nebyl s to akceptovat ani Siriovu snahu mu celou věc ulehčit. Namísto toho, aby se mu ulehčilo, tato poznámka ho spíše víc popudila. Copak nikdy v životě nikoho doopravdy nemiloval, že to nedokázal pochopit?
Byl moc rád, že se jeho kmotr vrátil, ale někdy mu stále připadal jako ten zatrpklý šikanista z dob studia.
„Já… Omlouvám se. Nechci ti to ztěžovat. Jen, že život tím nekončí. Možná si tě Malfoy nezasloužil, když mu nejsi dost dobrý. Nerozumím tomu všemu… Vždyť jste se neměli na škole rádi, nepletu se snad, ne?“ snažil se Sirius všechno polepšit, ale bylo na něm vidět, že s takovou situací nemá příliš zkušeností.
„Ani já tomu nerozumím. Prostě to tak je. Myslel jsem si, že se to stalo teď, že za to můžou moje hormony, že to způsobila má přeměna, ale nebylo to tak. Naši rivalitu jsem si pouze špatně vyložil. Od začátku sedmého ročníku s ním nemůžu být v jedné místnosti, aniž by se mi nepotily dlaně a já se netřásl po celém těle. A to se nezměnilo. Najednou je mi horko a celý se zpotím.“
„Tak to je potom jasný,“ odtušil Sirius s úsměvem. „Trpíš mužskou menopauzou.“
Harry musel uznat, že bylo roztomilé, jak se jeho kmotr snažil. A jeho poznámka ho vlastně i rozesmála. „Ty jsi takové jelito, Siriusi, vážně…“
Oba dva se začali od srdce smát.
Po zbytek večera se ukázalo, že když se Sirius opravdu snaží a chce, umí být dobrý posluchač. Jeho rady sice občas postrádaly takt a častokrát se do nich vloudil nějaký nemístný vtip, přesto byl však Harry rád, že ho nakonec kmotr vyrušil a dal mu prostor se z toho splínu vymluvit.
„Já vím, že já a Draco – to je minulost. Že se to nezmění. On tohle neskousne. Ale zkrátka… Bolí to víc, než jsem čekal. Musím se z toho dostat. Vážně se snažím.“
„Nespěchej, Harry. Chce to čas. Nic nejde hned. Postupně tě to otupí a možná, že časem už to nebude tak bolet a ty budeš schopný mu i odpustit. A sobě taky. Pak teprve budeš schopný žít zase jako dřív obyčejný život.“
Harry se zasekl a věnoval Siriovi překvapený výraz. „Páni. Siriusi. To bylo to nejmoudřejší, co jsem tě dnes večer slyšel říct. Lepšíš se,“ poplácal ho pobaveně po rameni.
„Co bys chtěl, jsem Black. Já se můžu pouze zlepšovat.“
Harry se znovu rozesmál.
„Co je?“
„Jako bych už tohle někde slyšel. Připadá mi, že všechny čistokrevné kouzelnické rody jsou v tomhle stejné. Všichni si zakládají na tom, jak jsou dokonalejší než ostatní a vždycky to podpoří tím, jak se jmenují a z jakého jsou rodu…“
„Já ale ne-…“
„Neboj se, Siriusi, jen si z tebe dělám legraci. Draco to taky dělával,“ srdečně se uculil, „a vlastně to bylo zábavné a svým způsobem i roztomilé. Opravdu si nemyslím, že jsi jako tvá matka nebo otec. Kdybys byl, pak bys přece patřil mezi ty `špatné Zmijozely´, které pořád nemůžeš skousnout. Ale je od tebe milé, že se snažíš. Vážím si toho. Jsem rád, že jsi zpátky.“
„Já taky. Díky tobě,“ objal svého kmotřence a povzbudivě ho poplácal po zádech.
A zdálo se, že přesně tohle Harry potřeboval.
Tak přeci jen třeba nebude tak nemožný.
Poet Koment: 0
Komentujc
Prozatm dn koment!
Peteno: 841x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.