14 Jul 2010 | Blanch |
Omlouvám se za to zdržení.
Včera jsme se tak trochu zapomněli u seance :D
Potřebovala jsem jednu drobnost přepsat, tak nešlo kapitolu vložit hned.
Ale tady je, po tom čekání.
Omlouvám se za nedodržení termínu.
Holt stěhování přišlo nevhod :).
Tak snad se vám zalíbí...
Aspoň něco. Ale nečekejte zázraky.
+18
Omlouvám se za to zdržení.Včera jsme se tak trochu zapomněli u seance :D
Potřebovala jsem jednu drobnost přepsat, tak nešlo kapitolu vložit hned.
Ale tady je, po tom čekání.
Omlouvám se za nedodržení termínu.
Holt stěhování přišlo nevhod :).
Tak snad se vám zalíbí...
Aspoň něco. Ale nečekejte zázraky.
+18
Remus si toho dne předčítal už asi pátý milostný dopis, který přišel Severusovi přímo domů od jeho fanynek.
Růžová psaníčka vyloženě volala o pozornost.
Vlkodlak věděl, že by si je neměl číst, že tím porušuje listovní tajemství, ale jeho zraněné srdce už to dál nemohlo snášet.
Jeho druh byl jako obvykle někde na nějakém sympóziu, předváděl své dovednosti a ukazoval všem, jak geniální alchymista je.
Na stolku v předsíni ležel další z článků, z jehož titulní strany se na něj jeho přítel uměle usmíval a kynul rukou na všechny, kteří si ho chtěli vyfotit. Z očí mu vycházel nepřirozený lesk, který jasně dával najevo, jak je na sebe hrdý. Natahoval se do všech stran jako páv a Removi se z toho pohledu začínalo až dělat zle.
Naštvaně svrhl noviny ze stolku na zem, pak rozmrzele sebral svou hůlku a odešel pryč.
Jako už po tolikáté.
***
Harriet po dlouhé době zase seděla za svým pracovním stolem na odboru záhad.
Draco měl dnes volno, aby si mohl dát dohromady všechny věci ohledně svého majetku a dát najevo, že je přeživší, nikoliv nebožtík.
Bylo to už sice přes měsíc poté, co dopadli Stana Silničku, přesto tady ještě stále byly nějaké nesrovnalosti a potíže, které Draco s úřady měl. Nic však, co by nespravila trocha Malfoyovského vlivu.
Harry se pousmála. Celý Malfoy, v zásadě se zase tak moc nezměnil. Jen možná trochu dospěl a poslední měsíce událostí k tomu dopomohly také.
Zahleděla se zamyšleně do zdi.
Představovala si, kudy se teď jejich život bude ubírat.
Co všechno se od té doby, co se přetransformovala do ženského těla, změnilo. Kolik nových a příjemných věcí ji potkalo. V poslední době nad tím přemýšlela víc a víc.
Možná už ji opravdu naplno ovládly ženské hormony.
Analyzovala takto situaci, když byla ještě muž? Nevzpomněla si snad na jediný moment.
Datum sňatku už bylo určeno na prvního máje.
Harry v tom viděla symboliku, neboť to byl den, kdy se jí změnil celý život a kdy začalo jít všechno naopak.
Nevadilo jí čekat tak dlouho. A navíc – ani Draco se nechtěl ženit na podzim nebo v zimě.
Kdyby jí někdo před rokem řekl, že Draco Malfoy umí být gentleman, že je milý a že se umí strachovat o jiné, nikdy by mu nevěřila.
Natož, že se jednou stane jejím životním partnerem.
Dodnes tomu stále nemohla uvěřit, bylo to jako postavené na hlavu.
Zbývalo jí pouze doladit pár formalit. Jako udělat z Harryho Pottera definitivně Harriet Evansovou a registrovat její jméno už nastálo, aby si toho protivného blonďáka nakonec přeci jen mohla vzít.
A také ještě zbývalo jen domyslet, co s Harrym Potterem celkově.
Lidé kolem už se začínali ptát, co se s ním stalo, že tak náhle zmizel a několik měsíců ho nikdo neviděl.
Už ani sám Kingsley Pastorek nedokázal různé fámy zadržet.
Tradovalo se, že zbaběle před případem Stana Silničky utekl do zahraničí.
Také, že vážně onemocněl.
Že odjel na cestu kolem světa se svou novou přítelkyní.
Slyšel i fámy o tom, že dal výpověď a šel hrát famfrpál.
Jedna z možností také byla, že se vrátil na pokročilá studia na univerzitu.
Bylo z čeho vybírat.
Lidská představivost nikdy neznala mezí.
Stačilo jen jednu z těchto fám nějak podpořit, aby iluze byla dokonalá.
Život by byl pak zase o starost lehčí.
***
Severus Snape seděl ve svém kabinetu a opravoval eseje, které zadal třetím ročníkům.
Jako obvykle většina z nich nestála vůbec za nic a oznámkoval je velkým červeným T.
Divil se, že se ještě nechal Minervou umluvit, aby vydržel tento rok, než si za něj najde náhradu.
Nenáviděl to tady víc než dřív.
Ti malí protivní usmrkanci byli rok od roku tupější a tupější.
Velebil všechny Pottery a Longbottomy, kteří mu ve třídě převrhávali kotlíky – už od píky.
Dnešní generace nebyla schopná uvařit ani základní zvětšovací dryák, natož pak nějaké vábivé tonikum nebo kostirost.
A aby to ještě nebylo málo, pronásledovaly ho po škole zblázněné fanynky ze sedmých a šestých ročníků a dožadovaly se od něj fotografie s podpisem.
Copak byl nějaký Zlatoslav Lockhart? On má jméno, je vážený, udělal pro lidstvo něco přínosného, zatímco ten nafoukaný panák se jen chlubil cizím peřím.
Když už měl podepisovat své fotografie a dávat autogramy, tak na úrovni. Někde v přeplněném sálu plném novinářů, vědců, vysoce postavených lidí a těch, kteří opravdu umí docenit jeho přínos vědě.
Tohle bylo naprosto pod jeho důstojnost.
Obrátil další pergamen a chytil se zbědovaně za hlavu.
Za co tohle měl? Proč musel učit tuhle bandu tupců?
Velké T si opět našlo svůj cíl.
Večer se nesmírně táhl.
Strašně se těšil domů. Do domácího prostředí, kde na něj bude čekat jeho přítel, možná mu namasíruje záda, příjemně se pomilují a on v klidu za svitu měsíce usne v jeho náručí, aby druhý den musel znovu absolvovat, co dnes.
Když však po deváté večerní dorazil konečně na tolik kýžené místo, nikdo tam nebyl. A nebylo to poprvé.
Na kuchyňské lince nakonec našel jako obvykle vzkaz, který pouze hlásal, že je Remus někde pryč.
Severus nakrknutě zavrčel a výrazem plným neuspokojení si začal sundávat svůj černý kabátec.
Bylo to už dlouho, co spolu měli sex a dnes byl zrovna den, kdy na to měl chuť. Po vší té tvrdé práci by si to přece zasloužil, ne?
Výzkumy, sympózia, vyučování, tiskovky…
Remus neměl ani ponětí, jak je to vyčerpávající a teď si ten vlkodlak prostě a jednoduše odejde? Když můžou být konečně spolu? Jak si to představuje? Když býval vyčerpaný, tak to chápal, ale zrovna dnes?
Když by ho nejraději ošukal do bezvědomí?
Své oblečení nedbale odhodil na zem a vlezl si pod sprchu.
Nechal prudce narážející kapky stékat po svém těle a masírovat jeho ztuhlé svaly.
Čelem se opřel o studené kachličky a vzdychl.
Byl zatraceně vzrušený a frustrovaný, že je objekt jeho sexuální touhy mimo.
Vůbec se mu v poslední době zdálo, že se mu Remus začínal stranit. Ale absolutně nechápal proč.
Možná mu záviděl jeho úspěch?
Ale to by na toho zablešeného prevíta vůbec nepasovalo. I když o něm v minulosti nemíval nejlepší mínění, věděl, že mu křivdil.
Lupin nikdy nebyl z těch, kteří by druhým nepřáli úspěch a nikdy nebyl tím, který by někomu něco záviděl. Se svou situací se uměl smířit a nebyl náročný. Stačilo mu to, co měl.
Jen myšlenka na toho ignoranta, který si jen tak odešel, způsobila, že se jeho krev nahrnula do míst, kde už to bylo těsné až k neúnosnosti.
Připadal si zase jako puberťák.
To si ho tu má vyhonit ve sprše s myšlenkou na něj? To je ubohé.
Ale zdálo se, že nic jiného nezbývalo, neboť jeho penis si myslel něco jiného a odmítal polevit.
Nandal si na ruku trochu mýdla a dotknul se jí svého klína.
Jen ten dotyk způsobil, že hlasitě zasténal.
Zavřel oči a vybavil si Removu usmívající tvář, když spolu ve sprše vyváděli oba dva.
Pohnul svou dlaní a ze špičky penisu stáhl předkožku.
Opatrně nehtem přejel přes štěrbinu na vrcholku a nechal se opájet představou, že ruka, která se ho dotýká není jeho, ale Remova.
Pak zopakoval předešlý pohyb. Vrátil předkožku zpět na své místo a zase ji stáhnul.
Tohle udělal několikrát, než byl jeho penis úplně v pozoru a v celé své kráse se jeho hlavička leskla pod proudem teplé vody.
Severus zrychlil tempo své dlaně a pak jej znovu zjemnil.
Ústa měl otevřená dokořán a vycházely z nich hluboké vzdechy. Víčka krčil víc, čím blíže cítil, že už bude jeho touha vysvobozena.
Ale nechtěl to jen tak uspěchat. Chtěl být precizní jako ve všem svém konání.
Uchopil se za kořen a chvilku ho pevně držel, aby oddálil to, co každou chvilku mělo vyplout na povrch.
Jednou paží si podepřel čelo na zdi a druhou, drže se stále za kořen penisu, přejížděl jedním prstem po objemu, kam jen dosáhl. Hravě a nenaléhavě.
Nakonec, když se trochu uklidnil, začal od začátku.
Lenivě a s myšlenkou na Lupinův nastavený zadek přímo před ním, přejel po celé délce dopředu a zase dozadu.
V mysli si představoval, jak roztahuje jeho půlky a prstem se zabořuje do jeho navlhčené prdelky. Jak vyhledává přesně ten bod, který Remuse nutí kňučet, jako by byl vlkem i mimo úplňky.
Jeho pohyb ruky se zase o něco zintenzívněl.
Aniž by se při tom přistihl, začal hlasitě sténat.
Před očima měl ten nestydatý zadek, jak ho vyzývá, aby si ho vzal. A Severus jako by cítil, jak do něj hluboko proniká.
Jak si ho bere. Jak cítí teplost jeho vnitřku. Jeho těla před sebou. Jak se jeho penis stahuje pomocí těch měkkých a vláčných stěn.
Jeho ruka sama od sebe začala zrychlovat. Toužila se dostat do cíle tak moc, jak mu jen jeho téměř živé představy dovolovaly.
Zatímco se v představách nořil do hloubky teplého těla a vysouval se z něj ven, jeho ruka po vzoru toho tempa přejížděla nahoru a dolů.
Pomalu a mučivě dovnitř, stahuje tak předkožku – pomalu a mučivě rukou dolů.
Urychleně ven – divoce rukou nahoru.
Jak byla Remova úzká zadnice lákavá.
Skoro jako by tam opravdu byl.
Ještě několikrát rukou zvolnil a zrychlil tempo, až se nakonec jeho boky trhavě přidaly k té hře a začal chtít víc.
Divoce sebou začal škubat a dožadoval se rychlejšího a rychlejšího tempa.
Jeho ruka už ho začínala bolet, ale dosažení vrcholu mu natolik omámilo mysl, že touha udělat se byla mnohem silnější, než bolest v jeho dlani.
Nahoru… Dolu… Ano… Ano… Ještě jednou… Dvakrát… Znovu… Ano kurva!
Jeho ruka vůbec nebyla tak těsná jako Removy útroby, ale stačilo to, aby se po chvíli s hlasitým zvířecím zavrčením mohutně udělal.
Po tak dlouhé absenci sexu byl jeho orgasmus natolik intenzívní a požitkářský, že ho roztřesené nohy už nedokázaly déle udržet ve stoje.
Obrovská a objemná skvrna ejakulátu, která z části skončila na zdi a z části na podlaze, byla po chvilce smyta sprchou, jež tak odstranila veškeré důkazy toho, že Severus vůbec něco tak nepatřičně zoufalého podnikal. Sám.
Seděl na vykachličkované podlaze, zatímco po něm stále stékala voda, a popadal svůj dech, který divoce zvedal jeho hrudník.
Srdce mu bilo v nepřetržitých tempech a on se cítil nádherně ukojený.
Ale přes to všechno, i když to bylo fyzicky uspokojující – nebylo to ono.
Chyběl mu k tomu ON.
Zatracený zablešený vlkodlak!
***
Když si šel lehnout do té velké prázdné postele, kterou jindy sdílel s ním, hodiny na nočním stolku mu prozradily, že byl ve sprše dlouhých čtyřiačtyřicet minut.
Podíval se na místo vedle sebe a frustrovaně se otočil zády k volnému lůžku, pak se zavrtal do peřin a s hlubokým povzdechem, že tohle mu nedaruje, se ponořil do hloubky snů o tom, kde jeho sláva hvězd se dotýká.
***
Remus vyrazil domů ve značně podnapilém stavu.
Ale vůbec se tam netěšil. Věděl, co ho tam čeká.
Severus Snape, který už buďto dávno spí, nebo ho bude okázale ignorovat jako vždy.
Posledních pár hodin strávil v Děravém kotli v Londýně a u baru si povídal s Tomem.
Jako jedno z podivných individuí se tam lehce ztratil.
I když byl Tom vždycky považován spíše za podivína, Remus si s ním pokaždé dobře popovídal.
Když už pil asi čtvrtou ohnivou whisky, tak se ho zeptal, co má dělat.
Věděl, že mu tato odpověď přijde a i uvnitř sám sebe znal na svou otázku odpověď.
Buďto ultimátum nebo konec. Něco se změnit musí, pokud spolu budou i nadále chtít být.
V těchto podmínkách nemusíš žít přeci ani unavený všivý vlkodlak.
Odpověď Severuse už mu byla předem jasná.
Ale už se odmítal dál podílet na této frašce, ještě stále měl nějakou hrdost.
Zítra si s ním promluví.
Zítra… Zítra…
To slovo se mu převalovalo v mysli a donutilo jeho žaludek, aby udělal dvojitý kolenotoč.
Naskočila mu husí kůže.
Zítřek je hodně blízko.
Vlil do sebe poslední doušek jantarové tekutiny, a pak se vydal domů vstříc své výzvě.
Růžová psaníčka vyloženě volala o pozornost.
Vlkodlak věděl, že by si je neměl číst, že tím porušuje listovní tajemství, ale jeho zraněné srdce už to dál nemohlo snášet.
Jeho druh byl jako obvykle někde na nějakém sympóziu, předváděl své dovednosti a ukazoval všem, jak geniální alchymista je.
Na stolku v předsíni ležel další z článků, z jehož titulní strany se na něj jeho přítel uměle usmíval a kynul rukou na všechny, kteří si ho chtěli vyfotit. Z očí mu vycházel nepřirozený lesk, který jasně dával najevo, jak je na sebe hrdý. Natahoval se do všech stran jako páv a Removi se z toho pohledu začínalo až dělat zle.
Naštvaně svrhl noviny ze stolku na zem, pak rozmrzele sebral svou hůlku a odešel pryč.
Jako už po tolikáté.
Harriet po dlouhé době zase seděla za svým pracovním stolem na odboru záhad.
Draco měl dnes volno, aby si mohl dát dohromady všechny věci ohledně svého majetku a dát najevo, že je přeživší, nikoliv nebožtík.
Bylo to už sice přes měsíc poté, co dopadli Stana Silničku, přesto tady ještě stále byly nějaké nesrovnalosti a potíže, které Draco s úřady měl. Nic však, co by nespravila trocha Malfoyovského vlivu.
Harry se pousmála. Celý Malfoy, v zásadě se zase tak moc nezměnil. Jen možná trochu dospěl a poslední měsíce událostí k tomu dopomohly také.
Zahleděla se zamyšleně do zdi.
Představovala si, kudy se teď jejich život bude ubírat.
Co všechno se od té doby, co se přetransformovala do ženského těla, změnilo. Kolik nových a příjemných věcí ji potkalo. V poslední době nad tím přemýšlela víc a víc.
Možná už ji opravdu naplno ovládly ženské hormony.
Analyzovala takto situaci, když byla ještě muž? Nevzpomněla si snad na jediný moment.
Datum sňatku už bylo určeno na prvního máje.
Harry v tom viděla symboliku, neboť to byl den, kdy se jí změnil celý život a kdy začalo jít všechno naopak.
Nevadilo jí čekat tak dlouho. A navíc – ani Draco se nechtěl ženit na podzim nebo v zimě.
Kdyby jí někdo před rokem řekl, že Draco Malfoy umí být gentleman, že je milý a že se umí strachovat o jiné, nikdy by mu nevěřila.
Natož, že se jednou stane jejím životním partnerem.
Dodnes tomu stále nemohla uvěřit, bylo to jako postavené na hlavu.
Zbývalo jí pouze doladit pár formalit. Jako udělat z Harryho Pottera definitivně Harriet Evansovou a registrovat její jméno už nastálo, aby si toho protivného blonďáka nakonec přeci jen mohla vzít.
A také ještě zbývalo jen domyslet, co s Harrym Potterem celkově.
Lidé kolem už se začínali ptát, co se s ním stalo, že tak náhle zmizel a několik měsíců ho nikdo neviděl.
Už ani sám Kingsley Pastorek nedokázal různé fámy zadržet.
Tradovalo se, že zbaběle před případem Stana Silničky utekl do zahraničí.
Také, že vážně onemocněl.
Že odjel na cestu kolem světa se svou novou přítelkyní.
Slyšel i fámy o tom, že dal výpověď a šel hrát famfrpál.
Jedna z možností také byla, že se vrátil na pokročilá studia na univerzitu.
Bylo z čeho vybírat.
Lidská představivost nikdy neznala mezí.
Stačilo jen jednu z těchto fám nějak podpořit, aby iluze byla dokonalá.
Život by byl pak zase o starost lehčí.
Severus Snape seděl ve svém kabinetu a opravoval eseje, které zadal třetím ročníkům.
Jako obvykle většina z nich nestála vůbec za nic a oznámkoval je velkým červeným T.
Divil se, že se ještě nechal Minervou umluvit, aby vydržel tento rok, než si za něj najde náhradu.
Nenáviděl to tady víc než dřív.
Ti malí protivní usmrkanci byli rok od roku tupější a tupější.
Velebil všechny Pottery a Longbottomy, kteří mu ve třídě převrhávali kotlíky – už od píky.
Dnešní generace nebyla schopná uvařit ani základní zvětšovací dryák, natož pak nějaké vábivé tonikum nebo kostirost.
A aby to ještě nebylo málo, pronásledovaly ho po škole zblázněné fanynky ze sedmých a šestých ročníků a dožadovaly se od něj fotografie s podpisem.
Copak byl nějaký Zlatoslav Lockhart? On má jméno, je vážený, udělal pro lidstvo něco přínosného, zatímco ten nafoukaný panák se jen chlubil cizím peřím.
Když už měl podepisovat své fotografie a dávat autogramy, tak na úrovni. Někde v přeplněném sálu plném novinářů, vědců, vysoce postavených lidí a těch, kteří opravdu umí docenit jeho přínos vědě.
Tohle bylo naprosto pod jeho důstojnost.
Obrátil další pergamen a chytil se zbědovaně za hlavu.
Za co tohle měl? Proč musel učit tuhle bandu tupců?
Velké T si opět našlo svůj cíl.
Večer se nesmírně táhl.
Strašně se těšil domů. Do domácího prostředí, kde na něj bude čekat jeho přítel, možná mu namasíruje záda, příjemně se pomilují a on v klidu za svitu měsíce usne v jeho náručí, aby druhý den musel znovu absolvovat, co dnes.
Když však po deváté večerní dorazil konečně na tolik kýžené místo, nikdo tam nebyl. A nebylo to poprvé.
Na kuchyňské lince nakonec našel jako obvykle vzkaz, který pouze hlásal, že je Remus někde pryč.
Severus nakrknutě zavrčel a výrazem plným neuspokojení si začal sundávat svůj černý kabátec.
Bylo to už dlouho, co spolu měli sex a dnes byl zrovna den, kdy na to měl chuť. Po vší té tvrdé práci by si to přece zasloužil, ne?
Výzkumy, sympózia, vyučování, tiskovky…
Remus neměl ani ponětí, jak je to vyčerpávající a teď si ten vlkodlak prostě a jednoduše odejde? Když můžou být konečně spolu? Jak si to představuje? Když býval vyčerpaný, tak to chápal, ale zrovna dnes?
Když by ho nejraději ošukal do bezvědomí?
Své oblečení nedbale odhodil na zem a vlezl si pod sprchu.
Nechal prudce narážející kapky stékat po svém těle a masírovat jeho ztuhlé svaly.
Čelem se opřel o studené kachličky a vzdychl.
Byl zatraceně vzrušený a frustrovaný, že je objekt jeho sexuální touhy mimo.
Vůbec se mu v poslední době zdálo, že se mu Remus začínal stranit. Ale absolutně nechápal proč.
Možná mu záviděl jeho úspěch?
Ale to by na toho zablešeného prevíta vůbec nepasovalo. I když o něm v minulosti nemíval nejlepší mínění, věděl, že mu křivdil.
Lupin nikdy nebyl z těch, kteří by druhým nepřáli úspěch a nikdy nebyl tím, který by někomu něco záviděl. Se svou situací se uměl smířit a nebyl náročný. Stačilo mu to, co měl.
Jen myšlenka na toho ignoranta, který si jen tak odešel, způsobila, že se jeho krev nahrnula do míst, kde už to bylo těsné až k neúnosnosti.
Připadal si zase jako puberťák.
To si ho tu má vyhonit ve sprše s myšlenkou na něj? To je ubohé.
Ale zdálo se, že nic jiného nezbývalo, neboť jeho penis si myslel něco jiného a odmítal polevit.
Nandal si na ruku trochu mýdla a dotknul se jí svého klína.
Jen ten dotyk způsobil, že hlasitě zasténal.
Zavřel oči a vybavil si Removu usmívající tvář, když spolu ve sprše vyváděli oba dva.
Pohnul svou dlaní a ze špičky penisu stáhl předkožku.
Opatrně nehtem přejel přes štěrbinu na vrcholku a nechal se opájet představou, že ruka, která se ho dotýká není jeho, ale Remova.
Pak zopakoval předešlý pohyb. Vrátil předkožku zpět na své místo a zase ji stáhnul.
Tohle udělal několikrát, než byl jeho penis úplně v pozoru a v celé své kráse se jeho hlavička leskla pod proudem teplé vody.
Severus zrychlil tempo své dlaně a pak jej znovu zjemnil.
Ústa měl otevřená dokořán a vycházely z nich hluboké vzdechy. Víčka krčil víc, čím blíže cítil, že už bude jeho touha vysvobozena.
Ale nechtěl to jen tak uspěchat. Chtěl být precizní jako ve všem svém konání.
Uchopil se za kořen a chvilku ho pevně držel, aby oddálil to, co každou chvilku mělo vyplout na povrch.
Jednou paží si podepřel čelo na zdi a druhou, drže se stále za kořen penisu, přejížděl jedním prstem po objemu, kam jen dosáhl. Hravě a nenaléhavě.
Nakonec, když se trochu uklidnil, začal od začátku.
Lenivě a s myšlenkou na Lupinův nastavený zadek přímo před ním, přejel po celé délce dopředu a zase dozadu.
V mysli si představoval, jak roztahuje jeho půlky a prstem se zabořuje do jeho navlhčené prdelky. Jak vyhledává přesně ten bod, který Remuse nutí kňučet, jako by byl vlkem i mimo úplňky.
Jeho pohyb ruky se zase o něco zintenzívněl.
Aniž by se při tom přistihl, začal hlasitě sténat.
Před očima měl ten nestydatý zadek, jak ho vyzývá, aby si ho vzal. A Severus jako by cítil, jak do něj hluboko proniká.
Jak si ho bere. Jak cítí teplost jeho vnitřku. Jeho těla před sebou. Jak se jeho penis stahuje pomocí těch měkkých a vláčných stěn.
Jeho ruka sama od sebe začala zrychlovat. Toužila se dostat do cíle tak moc, jak mu jen jeho téměř živé představy dovolovaly.
Zatímco se v představách nořil do hloubky teplého těla a vysouval se z něj ven, jeho ruka po vzoru toho tempa přejížděla nahoru a dolů.
Pomalu a mučivě dovnitř, stahuje tak předkožku – pomalu a mučivě rukou dolů.
Urychleně ven – divoce rukou nahoru.
Jak byla Remova úzká zadnice lákavá.
Skoro jako by tam opravdu byl.
Ještě několikrát rukou zvolnil a zrychlil tempo, až se nakonec jeho boky trhavě přidaly k té hře a začal chtít víc.
Divoce sebou začal škubat a dožadoval se rychlejšího a rychlejšího tempa.
Jeho ruka už ho začínala bolet, ale dosažení vrcholu mu natolik omámilo mysl, že touha udělat se byla mnohem silnější, než bolest v jeho dlani.
Nahoru… Dolu… Ano… Ano… Ještě jednou… Dvakrát… Znovu… Ano kurva!
Jeho ruka vůbec nebyla tak těsná jako Removy útroby, ale stačilo to, aby se po chvíli s hlasitým zvířecím zavrčením mohutně udělal.
Po tak dlouhé absenci sexu byl jeho orgasmus natolik intenzívní a požitkářský, že ho roztřesené nohy už nedokázaly déle udržet ve stoje.
Obrovská a objemná skvrna ejakulátu, která z části skončila na zdi a z části na podlaze, byla po chvilce smyta sprchou, jež tak odstranila veškeré důkazy toho, že Severus vůbec něco tak nepatřičně zoufalého podnikal. Sám.
Seděl na vykachličkované podlaze, zatímco po něm stále stékala voda, a popadal svůj dech, který divoce zvedal jeho hrudník.
Srdce mu bilo v nepřetržitých tempech a on se cítil nádherně ukojený.
Ale přes to všechno, i když to bylo fyzicky uspokojující – nebylo to ono.
Chyběl mu k tomu ON.
Zatracený zablešený vlkodlak!
Když si šel lehnout do té velké prázdné postele, kterou jindy sdílel s ním, hodiny na nočním stolku mu prozradily, že byl ve sprše dlouhých čtyřiačtyřicet minut.
Podíval se na místo vedle sebe a frustrovaně se otočil zády k volnému lůžku, pak se zavrtal do peřin a s hlubokým povzdechem, že tohle mu nedaruje, se ponořil do hloubky snů o tom, kde jeho sláva hvězd se dotýká.
Remus vyrazil domů ve značně podnapilém stavu.
Ale vůbec se tam netěšil. Věděl, co ho tam čeká.
Severus Snape, který už buďto dávno spí, nebo ho bude okázale ignorovat jako vždy.
Posledních pár hodin strávil v Děravém kotli v Londýně a u baru si povídal s Tomem.
Jako jedno z podivných individuí se tam lehce ztratil.
I když byl Tom vždycky považován spíše za podivína, Remus si s ním pokaždé dobře popovídal.
Když už pil asi čtvrtou ohnivou whisky, tak se ho zeptal, co má dělat.
Věděl, že mu tato odpověď přijde a i uvnitř sám sebe znal na svou otázku odpověď.
Buďto ultimátum nebo konec. Něco se změnit musí, pokud spolu budou i nadále chtít být.
V těchto podmínkách nemusíš žít přeci ani unavený všivý vlkodlak.
Odpověď Severuse už mu byla předem jasná.
Ale už se odmítal dál podílet na této frašce, ještě stále měl nějakou hrdost.
Zítra si s ním promluví.
Zítra… Zítra…
To slovo se mu převalovalo v mysli a donutilo jeho žaludek, aby udělal dvojitý kolenotoč.
Naskočila mu husí kůže.
Zítřek je hodně blízko.
Vlil do sebe poslední doušek jantarové tekutiny, a pak se vydal domů vstříc své výzvě.
Poet Koment: 0
Komentujc
Prozatm dn koment!
Peteno: 219x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.