07 Sep 2009 | Blanch | Potterck drabblata a flashfikce
:D Vánoční drabble/flashfic ještě před Vánoci. Bylo mi zadáno 4. 12. 2008, no, tak dejme tomu, že to je k dalším Vánocům.
Zadaná slova: sáně, gumoví medvídci, děda Mráz, perníkové těsto a nadýchané peřiny
Zadávala: Lucid
Omlouvám se, Lucid, zřejmě čekala něco jiného, ale mně z toho vylezlo prostě tohle.
Je to fluffovité :), nijak vtipné, spíš takové jemné...
Upozornění: Draco je poddajný uke :DD a Potter rozhodný seme :D
Zadaná slova: sáně, gumoví medvídci, děda Mráz, perníkové těsto a nadýchané peřiny
Zadávala: Lucid
Omlouvám se, Lucid, zřejmě čekala něco jiného, ale mně z toho vylezlo prostě tohle.
Je to fluffovité :), nijak vtipné, spíš takové jemné...
Upozornění: Draco je poddajný uke :DD a Potter rozhodný seme :D
„Musíme si častěji vyrazit zasáňkovat, byla škoda, že tady ty sáně ležely tak dlouho,“ usmál se rozverně Harry, když s Dracem dorazili domů do jejich garsonky, a setřepal ze svého kabátu bílou nadílku, načež si sundal z hlavy čepici a pověsil ji na poutko na zdi.
Plavovlasý mladík toho druhého propíchl ledovým pohledem, se kterým by si ani samotný Děda Mráz nevěděl rady. Byl celý mokrý od hlavy až k patě. Ještě, že byl tak prozíravý a vzal si tu šálu, jinak by měl tu bílou sračku úplně všude, stačilo, že ji měl i za krkem.
„Na tu pitomou mudlovskou věc už mě nikdy nedostaneš!“
Zatímco Harry se stihl vysvléci a zajít si do kuchyně naládovat se zbytkem gumových medvídků, Draco hudroval jako mandragora, kterou právě vytáhli z květináče.
Ten sníh se mu dostal dokonce až na záda. Byl ledový a mokrý a neměl ho rád. Studil a donutil ho, aby zapřemýšlel, do čeho se znovu převléci.
Zakručelo mu v žaludku.
Hladově se podíval na okoralé perníkové těsto na lince, ze kterého sotva někdy budou perníčky k snědku, a znovu polknul.
Postavil se vedle svého přítele, který už stihl dojíst posledního červeného medvídka, a s tichou prosbou o něco k snědku otevřel ledničku, která, jak náhle zjistil, zela prázdnotou.
No, pěkné Vánoce, jen co je pravda.
Ani jeden z nich se nemusel starat o jídlo, neboť většinu času přes svátky oba dva trávili v Doupěti u Weasleyů a i když je Draco neměl příliš v lásce, musel uznat, že Molly Weasleyová vařila skvěle.
Bylo lehké si navyknout na takovou stravu a hlavně na množství dobrého jídla.
Vzdal to, neměl mu kdo uvařit a hlavně neměl z čeho vařit.
Zavřel ledničku.
„Nezajdeme ke Třem košťatům?“ optal se s nadějí v hlase blonďák a prosebně se podíval na Pottera, který ještě dožvýkával poslední sousto, které v tomhle bytě zbylo.
„Proč?“ optal se hloupě bývalý nebelvírský chytač, jako by nebyl obeznámen o jejich potravinové situaci.
„Dlouho jsem neměl nic v puse…“
Chvíli bylo ticho.
Na tváři Harryho Pottera se mihl prazvláštní výraz, který se začal postupně měnit v záludný úsměv.
Nenápadně Draca přesunul o pár metrů dál.
S lišáckým zazubením se k němu sklonil, načež svádivě zašeptal: „S tím bych ti mohl pomoci…“ a praštil s ním do nadýchaných peřin.
A Draco Malfoy, dávno zkrocen a pod pantoflem, se vůbec nebránil.
Plavovlasý mladík toho druhého propíchl ledovým pohledem, se kterým by si ani samotný Děda Mráz nevěděl rady. Byl celý mokrý od hlavy až k patě. Ještě, že byl tak prozíravý a vzal si tu šálu, jinak by měl tu bílou sračku úplně všude, stačilo, že ji měl i za krkem.
„Na tu pitomou mudlovskou věc už mě nikdy nedostaneš!“
Zatímco Harry se stihl vysvléci a zajít si do kuchyně naládovat se zbytkem gumových medvídků, Draco hudroval jako mandragora, kterou právě vytáhli z květináče.
Ten sníh se mu dostal dokonce až na záda. Byl ledový a mokrý a neměl ho rád. Studil a donutil ho, aby zapřemýšlel, do čeho se znovu převléci.
Zakručelo mu v žaludku.
Hladově se podíval na okoralé perníkové těsto na lince, ze kterého sotva někdy budou perníčky k snědku, a znovu polknul.
Postavil se vedle svého přítele, který už stihl dojíst posledního červeného medvídka, a s tichou prosbou o něco k snědku otevřel ledničku, která, jak náhle zjistil, zela prázdnotou.
No, pěkné Vánoce, jen co je pravda.
Ani jeden z nich se nemusel starat o jídlo, neboť většinu času přes svátky oba dva trávili v Doupěti u Weasleyů a i když je Draco neměl příliš v lásce, musel uznat, že Molly Weasleyová vařila skvěle.
Bylo lehké si navyknout na takovou stravu a hlavně na množství dobrého jídla.
Vzdal to, neměl mu kdo uvařit a hlavně neměl z čeho vařit.
Zavřel ledničku.
„Nezajdeme ke Třem košťatům?“ optal se s nadějí v hlase blonďák a prosebně se podíval na Pottera, který ještě dožvýkával poslední sousto, které v tomhle bytě zbylo.
„Proč?“ optal se hloupě bývalý nebelvírský chytač, jako by nebyl obeznámen o jejich potravinové situaci.
„Dlouho jsem neměl nic v puse…“
Chvíli bylo ticho.
Na tváři Harryho Pottera se mihl prazvláštní výraz, který se začal postupně měnit v záludný úsměv.
Nenápadně Draca přesunul o pár metrů dál.
S lišáckým zazubením se k němu sklonil, načež svádivě zašeptal: „S tím bych ti mohl pomoci…“ a praštil s ním do nadýchaných peřin.
A Draco Malfoy, dávno zkrocen a pod pantoflem, se vůbec nebránil.
Poet Koment: 0
Komentujc
Prozatm dn koment!
Peteno: 33x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0
Obrázek: Woshibbdou | layout vytvořila Blanch.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.
Obsah těchto stránek není vhodný osobám mladším osmnácti let © 2002 - 2011.